New Page 1


Bezmasý luxus


Dva hektary půdy uživí jednoho člověka konzumujícího maso, čtrnáct vegetariánů a padesát veganů. Světový hlad a devastace životního prostředí konvenčním zemědělstvím se stávají stejným důvodem k vegetariánství, jako jsou zdraví a slušnost.

Tkáň na talíři se stala centrem pokrmu, kterou další potraviny jen obkládají – bez ohledu na jejich nutriční hodnoty a bez jakýchkoli dalších ohledů...s nekritickým přejímáním euroamerického životního stylu celosvětová spotřeba masa roste. V Čině za třicet let o 150 procent, v Indii za posledních patnáct let skoro o polovinu. Globální propojenost tuto změnu stravovacích návyků mění v hrozbu. Pokud by každý člověk na světě chtěl sníst kolem sta kilogramů masa ročně jako Češi a další evropské národy, do třiceti let vyčerpáme půdu, vodu a zásoby potravin. Hlad roste už teď, hladoví vice než 1,2 miliardy lidi, jeden člověk ze šesti.


Zlověstný stín kravína
Dopřejme si překlad anglického „Livestock’s Long Shadow“ jako „Za kravínem je největší tma“. Stejnojmenná zprava vydaná mezinárodní Organizaci pro výživu a zemědělství při OSN (FAO) čítá 416 stran čteni, o kterém se moc nemluví a už vůbec se podle něj nejedná. Znamenalo by to překopat dosavadní způsob zemědělství od A do Z...

Klíčové jsou následující vzkazy: Chov hospodářských zvířat využívá až 70 procent veškeré zemědělské půdy a 30 procent suchozemského povrchu. Skoro dvě třetiny úrody potravin v Severní Americe a západní Evropě se spotřebují na výrobu masa. Živočišný průmysl patří mezi faktory, které nejvýznamněji přispívají ke klimatickým změnám na všech úrovních, od místních po globální.

„Větší část plochy zemědělské půdy je věnovaná produkci plodin ke krmení zvířat. A to pouze zvířat chovaných k jatečným účelům, bez dojnic a nosnic,“ potvrzuje Richard J. Barták, který se environmentálním aspektům výživy věnuje od šedesátých let.
Převeďme si globál za humna. V našem klimatickém pásmu se na jednom hektaru dá vypěstovat přibližně 15–20 tisíc kilogramů brambor, čtyři až pět tisíc kilogramů pšenice, až čtyři a půl tisíce kilogramů ječmene a až sedm tisíc kilogramů kukuřice. Ovšem stejná plocha uživí jen tzv. „jednu velkou dobytčí jednotku“, asi 500 kilogramů živé váhy, což je například jedna kráva. Po jejím zabiti a zpracováni získáme jen 300–350 kilogramů masa. Ačkoli se údaje o „výtěžnosti“ (příšerný pojem bohužel zcela odpovídá kontextu průmyslového zemědělství a směle se řadí hned vedle lidských zdrojů) liší podle druhu, živočišná výroba je vždy podstatně méně efektivní než rostlinná. Nevyjímaje výživové hodnoty.

„Z celkové hmotnosti produkovaných zrnin se spotřebuje na krmeni zvířat 53 procent. Oproti původním zrninám však maso ztratí 57 procent bílkovin, 100 procent sacharidů a 83 procent energie. Zato vznikne množství nutričně zcela méněcenného tuku. Cely systém je tedy produkci bílkovin z bílkovin, přitom ale s nejméně poloviční ztrátou původního obsahu bílkovin!“ upozorňuje Richard J. Barták.

Na kilo hovězího je potřeba zkrmit deset až dvacet kilo obili nebo luštěnin. Při stejném vynaloženi vody, obili, energie a pracovní sily bychom mohli vyprodukovat patnáctkrát více rostlin. Dobytek sežere polovinu vylovených ryb či sedmdesát procent světové produkce sóji. Prasata a drůbež zkonzumuji šestkrát větší množství mořských plodů než cela americká populace a dvakrát tolik než všichni Japonci. Také jim dopřáváme skoro polovinu světové úrody obilovin. Přitom: „Na následky podvýživy ročně umírá dvacet milionů lidi, kteří by se dostatečně nasytili obilím a sójou ušetřenými z krmení zbytečných jatečných zvířat. Stačilo by jist o deset procent méně masa,“ sděluje Richard J. Barták.

Signály o neblahých následcích už existuji: ceny potravin se nacházejí na dvacetiletém maximu, zásoby na padesátiletém minimu a šéf Světové banky varuje, že drahota jídla může destabilizovat některé časti světa a vyvolat hladové bouře...

Z pěti hlavních hospodářských sektorů – energetiky, průmyslu, nakládáni s odpady, lesnictví a zemědělství – produkuje chov dobytka osmnáct procent skleníkových plynů. O pět procent vice než doprava. V samostatné oblasti zemědělství jsou hospodářská zvířata zdrojem až osmdesáti procent skleníkových plynů...

Podle Mezinárodni unie pro ochranu přírody ztratilo až deset procent ohrožených druhů přirozené prostředí vlivem chovu dobytka. Dobytek je hlavni příčinou odlesňováni. Velkochovy způsobuji eroze. Na chov dobytka vyplýtváme ročně trilion kubických metrů čisté vody. Kilo hovězího zalijeme 200 tisíci litrů vody, kilo sójových bobů dvěma tisíci. Čtyři hamburgery za rok znamenají vodní spotřebu srovnatelnou s každodenní sprchou a lide z nejchudších zemi pod ni zjevně stát nebudou. K bezpečně vodě nemá přistup vice než miliarda lidi, šest tisíc děti kvůli tomu denně umírá..

Že nejde o plané žvanění mýtických ekoteroristů, potvrzuji nedávné výroky představitelů nadnárodních organizaci. Světová banka vydala následující doporučeni: „Pokud to nezlepší společensky prospěšné oblasti ekologie a bezpečnosti potravin, měli bychom se vyhýbat financovaní rozsáhlých komerčních výkrmových systémů dobytka a průmyslové produkce mléka, vepřového a drůbežího masa.“

A společná zprava OSN, Programu životního prostředí a Evropské komise z loňského června připouští: „Podstatné omezeni (negativních environmentalních) vlivů bude možné jen významnou změnou stravy na celém světě, bez živočišných produktů.“...

Vlaštovkou nad vodami zasviněnými kejdou a biocidy je ekologické zemědělství. Jeho certifikované potraviny jsou nutričně hodnotné a chutné. Dobytek nežije v koncentracích. Ale ani ekologické zemědělství není samospasné. Podle zprávy organizace Foodwatch (česky k dispozici díky organizaci Veronica) německé ekozemědělství stáhne emise skleníkových plynů na kilo obili o 60 procent. Nicméně v hovězí a mléčné výrobě ekologické farmy uvolňuji v některých případech dokonce vice emisi skleníkových plynů než konvenčni farmy. Úplný přechod na ekozemědělství může snížit emise o 15 až 20 procent...

„Nahradit obrovskou spotřebu konvenčního masa, konvenčních mléčných produktů a vajec biopotravinami nelze. Například biochovy slepic pro biovejce jsou limitovány tisíci až dvěma tisíci kusy nosnic, zatímco konvenčni velkochov může mít i 120 tisíc kusů. Prostě by na to nebylo místo, chovatele ani biokrmivo,“ říká Richard J. Barták. „Vegetariáni sice byli hybateli rozvoje ekologického zemědělství a fair trade, ovšem vegetariánství nerovná se eko- ani bio-. Takže řešením uvedeného i všech ostatních problémů je pouze snižováni spotřeby živočišných potravin. Země bezproblémově uživí 50 miliard vegetariánů či 200 miliard veganů. Dle mého názoru každý, kdo mluví o ekologii a není vegan, či alespoň vegetarián, nemluví vážně, ale kecá!“...

Co aspoň pondělky bez masa?
Intenzivní zemědělská výroba znečišťuje životni prostředí víc než průmysl a obyvatele dohromady. Jak to, že tak giganticky problém unika pozornosti? Vysvětlením může byt rozptýlením znečištění na řadově větší ploše, než kterou zabírají průmyslové podniky. Téma je ale politicky a ekonomicky absolutně nestravitelné. Proto se na vysokých klimatických setkáních propírá oxid uhličitý, zatímco potenciálně nebezpečnější metan a oxid dusný zůstávají decentně stranou pozornosti. Tnout do živého se pokoušejí čestné výjimky. Například švédsky poslanec a bývalý poslanec Evropského parlamentu Jens Holm či Nizozemka Marianne Thiemeová, poslankyně parlamentní strany Party for Animals.


Množství masa, které zkonzumuje západní svět, je obrovské, víc než dvojnásobné proti tomu, co jedli naši předkové ještě po druhé světové válce. A že se tak děje na úkor životního prostředí, na úkor hospodářských zvířat a v neprospěch naší zdravotní kondice.

Právě proto nastal teď trend opačný. Spotřeba masa zvolna klesá a lidé, aspoň ti poučenější, se ho snaží jíst méně. Strávník, který jako paní Bollová „maso jí, ale jenom někdy“, má už i název. Je to flexitarián (protože je flexibilní a bez masa se obejde) nebo také „part-time vegetarián“ (vegetarián na poloviční úvazek). Pro řadu lidí je to přijatelný kompromis, kdy je utěšeno svědomí i občasné nutkání dát si vuřt.

Skvělé, Maxi
Německo má v odříkání se masa dlouhou tradici a bezmasý Berlín ocenil už Franz Kafka: „Nic není tak skvělé jako zdejší vegetariánské stravování,“ napsal Maxi Brodovi a pochválil si kapustu s vejcem, kterou si lacino dal v jednom ze sto padesáti vegetariánských podniků ve městě. Dnes má Německo rovněž vysoký podíl vegetariánů, podle různých výzkumů asi osm procent populace, což je spolu se Švýcarskem nejvíc v Evropě.

U nás je situace poněkud jiná. Vegetariánů je tu jen kolem 1,5 procenta. Tendence ve spotřebě masa jsou ale stejné. Podobně jako v Německu dosáhla maxima na konci osmdesátých let, teď už roky klesá. Konkrétně: v roce 1989 připadalo na každého Čecha 94,7 kilogramu masa. Křivka šla však poměrně rychle dolů a v novém tisíciletí se drží kolem osmdesáti kil na osobu (v roce 2010 to bylo 78,8 kg). Lidé prostě své stravovací návyky mění. Z důvodů morálních, zdravotních i proto, že nejíst maso je svého druhu móda.

Přesto jsou to pořád obří stáda, která živí náš hlad po mase. Na českých stolech skončily v roce 2010 3 miliony prasat, 255 tisíc krav, volů a telat a zhruba 140 milionů kuřat.

U drůbeže přesná čísla statistika ani neuvádí, jsou vedena jen jako kila svaloviny v rubrice „výroba masa“. Právě tato slova naznačují, že chov zvířat se změnil skutečně ve velkovýrobu se vším všudy.

Třetina tuzemských prasat žije v prasečácích s kapacitou nad deset tisíc kusů, a jak vypadá život v přeplněných halách bez denního světla a na nevystlané podlaze, to si každý snadno najde na YouTube.

Najdou se tu také záběry z chovu kuřat, který je asi vůbec nejkrutější. Přitom právě kuřecí maso si získalo pověst zdravé potraviny, jeho spotřeba jako jediného stoupá a ceny klesají. Na jateční účely se chová speciálně vyšlechtěná varianta kuřete brojler, který za 40 dní dosáhne své jateční váhy kolem 2,5 kg. Roste především svalovina, kostra zůstává slabá, zvíře je tak odsouzeno k chronické bolesti. Jak uvádí příručka Nadace na ochranu zvířat v trefném příměru, je to, jako kdyby děti v deseti letech měřily přes dva metry a vážily přes sto padesát kilo. Tento stav navíc provází chronická bolest. A tak dále.

Jakkoli jsou tyhle informace otřesné, jsou vlastně docela známé. Stejně přístupné jsou i údaje o tom, jak velmi konzumace masa zvyšuje naši ekologickou stopu (na to, aby se stogramový plátek hovězího dostal na náš talíř, bylo potřeba sedm tisíc litrů vody, produkce kila hovězího zatíží ovzduší stejně jako 250 km dlouhá cesta autem). Neustálá konfrontace s informacemi tohoto druhu lidi stále více zneklidňuje a své návyky přece jenom mění.

Další věc, která vede ke změně, je zvyšující se pozornost k vlastnímu zdraví. Vysoký podíl červeného masa a uzenin ve stravě je rizikovým faktorem třeba při oběhových nemocech nebo při nádorových onemocněních střev. Stačilo jeho konzumaci omezit, a výsledky jsou již znát: „Snížená spotřeba tučného masa se už stačila pozitivně projevit na veřejném zdraví. Například se mírně snížil výskyt zhoubného nádoru tlustého střeva a konečníku, který měl své maximum v roce 2002. Podobně lze pravděpodobně nahlížet i na klesající výskyt ischemické choroby srdeční,“ říká Zuzana Derflerová Brázdová, přednostka Ústavu preventivního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Dodává, že strava není jediný faktor, ale rozhodně důležitý...


A je tu ještě další důvod, proč se lidé vyhýbají masu: prostě to poslední dobou patří k dobrému tónu. „Je to statusová záležitost. Bohatí a vzdělaní lidé dbají na kvalitní stravu a k tomu nepatří laciné maso ze supermarketu,“ vysvětluje Sabine Koppeová z německé agentury Trendbüro, což je agentura zaměřená na zkoumání vývoje životního stylu.

Její postřehy pocházejí z Německa, kde mají také lepší přehled o tom, kdo jsou jejich vegetariáni: typicky vzdělaní, mladí, z města, hlavně ženy (jak říká dotazníkové šetření univerzity v Jeně). Z Česka srovnatelné údaje nemáme, ale bude to zřejmě podobné: omezení spotřeby masa se týká hlavně vzdělaných a bohatších lidí a poprvé v dějinách tak nastává situace, kdy vyšší vrstvy jedí méně masa než chudé.

Ne všichni se ale chtějí masa úplně vzdát. „Spíš se změní přístup k jeho konzumaci,“ myslí si Sabine Koppeová. Stane se, tak jako bylo v minulosti, luxusním zbožím. Lidé si budou kupovat drahé biomaso anebo si zajdou na steak do restaurace. A doma budou na stole špagety se zeleninou. Takhle nějak se prý budou do budoucna stravovat flexitariáni.

Kdo kolik sní (spotřeba masa na osobu v roce 2007 a podíl vegetariánů)
Česká republika 88,54* 1,5 % USA 122,79 3,2 % Německo 87,88 8 % Španělsko 111,56 4 % Polsko 76,55 méně než 1 % Rakousko 103,18 3 % Francie 88,77 méně než 2 % Velká Británie 85,51 méně než 6 %
* ČSÚ uvádí 81,5 kg na osobu
ZDROJ: ORGANIZACE OSN PRO VÝŽIVU A ZEMĚDĚLSTVÍ (FAO) A EVROPSKÁ VEGETARIÁNSKÁ UNIE (EVU)
„Poprvé v dějinách výživy se v horních společenských vrstvách jí méně masa než v těch nižších,“ citoval časopis Der Spiegel Achima Spillera, odborník na marketing zemědělských produktů.