Steakholders

Otázka: myslíte si, že by mělo být lidem umožněno zabíjet zvířata pro potěšení?

Pokud patříte k většině, bude vaše odpověď znít: "Samozřejmě, že ne. Kvůli potěšení ne". Pomyslíte na býčí zápasy, trofejní lov nebo barbarské tradice v cizích zemích.

Když vám odpovím, že v takovém případě jste tedy zřejmě i proti zabíjení zvířat kvůli jídlu, předpokládám, že se začínáte trochu bouřit. Možná vám přichází na mysl některý z obranných mechanismů a začínáte si něco myslet o autorovi tohoto textu. Přesto doufám, že čtete dále.

Řeknete, že jídlo není jenom o potěšení. Jídlo je nutnost.

Ano, jídlo je zajisté nutností. Ale maso není. Jak vědecký výzkum, tak praxe milionů vegetariánů a veganů po celém světě ukázaly, že Homo sapiens se bez masa - nebo jakýchkoli zvířecích produktů - naprosto obejde. Každý, kdo si pořád myslí, že maso je pro zdraví nutné, má buď špatný sluch/zrak nebo pracuje v masném průmyslu.

Jeden z důvodů, proč naše společnost obecně odsuzuje zabíjení zvířat v býčích zápasech nebo pro trofeje, ale ne kvůli jídlu, má zřejmě co dělat s faktem, že většina z nás není do prvně zmíněných případů zainteresovaná, do jedení zvířat již ale ano. Většině z nás nevadí, že býčí zápasy a vystupující na koridě jsou morálně odsuzováni nebo dokonce postaveni mimo zákon –nijak nás to neovlivní a neomezí, protože se na tom nepodílíme. Konzumace masa je na druhou stranu něco, co většina lidí dělá každý den. Jsme steakholdeři. (slovní hříčka: zúčastnění/zainteresovaní=stakeholder x steakholder)

Váš steak, vaše vepřové kotlety, vaše kuřecí nuggety, vaše párky... je toho v sázce hodně. Vaše zvyky vám stojí v cestě a brání vám v tom, abyste přemýšleli s otevřenou myslí o tom, co jíte. Nicméně bez ohledu na to, jak jste přesvědčeni o svém racionálním a objektivním rozhodování, maso, které máte tak rádi funguje trochu jako alkohol: má opojný vliv na vaši schopnost uvažovat. Jak jednou řekl můj profesor: "Jeden z nejrychlejších způsobů, jak lidi rozčílit a učinit neschopné rozumného myšlení, je zahájit rozhovor o jejich zvyku jíst maso".

Třeba to není váš případ. Ale stejně. Možná říkáte, že zabíjení zvířat je v pořádku, protože v přírodě se zvířata zabíjejí navzájem (jako bychom snad byli v našich volbách limitováni stejně jako zvířata).

Možná říkáte, že jsme vždy jedli zvířata (jako by to byl morální argument).

Možná naznačíte, že zvířata se mohou zabíjet, protože nemají potuchy o svojí identitě nebo budoucnosti (jako kdyby ji všichni lidé měli).

Možná argumentujete, že by mnoho lidí ztratilo práci, kdybychom masivně zastavili konzumaci masa (jako by ekonomika musela mít vždy konečné slovo).

Možná věříte, že by naším prvotním zájmem mělo být utrpení lidí (jako kdyby odmítnutí konzumace masa ubralo část vaší pozornosti nebo vašeho soucitu s lidmi).

Možná, že jíte jenom "humánní maso" (jako kdyby taková věc existovala).

Možná tvrdíte, že by vám nikdo neměl říkat, co máte jíst (jako byste v tomto nebyli ovlivněni rodiči, vaší kulturou, vašimi spolubydlícími, reklamou nebo nabídkami a slevami ve vašem supermarketu).

V první polovině svého života jsem jedl maso velmi rád a jedl jsem ho hodně. Z vlastní zkušenosti vím, že přestat jíst maso není pro většinu lidí jednoduché - především pro muže. Ale věřím, že jako společnost se v tomto směru posouváme. Naše etika se vyvíjí. Včera jsme dělali věci, které dnes neschvalujeme. Dnes udržujeme praxi, která bude zítra odsuzována. Toto je cesta, kterou se bude vyvíjet zabíjení zvířat pro maso. Přijde den, kdy se budou psychologové a sociologové snažit vysvětlit v dlouhých statích, jak jsme vůbec mohli zvířatům dělat to, co jim děláme teď pro potěšení z chuti. Budou se divit, jak bylo možné, že všichni ti slušní lidé, kteří se snažili zlepšit svět, kteří měli kognitivní a morální aparát, aby si mohli vybrat zvolit a dělat dobro - a kteří to často dělali - mohli jen tak ignorovat, koho mají na talíři a jak se tam dostal.

Protože chceme konzumaci masa zachovat, odmítáme se vážně zamyslet nad naším steakem, vyhýbáme se konfrontaci a ujišťujeme se, že propojení mezi masem a zvířetem, které za tím stojí je tak mlhavé, jak je to jen možné. Chtěl bych vás požádat, abyste konečně začali brát zvířata vážně a viděli zvířata jako jednu z utlačovaných skupin, které můžeme v naší společnosti stále najít. S více než 65 miliardami ročně (mořská živočichy nepočítaje) to je velmi velká skupina, která si zaslouží naši pozornost a náš soucit.

Vyzývám vás, abyste konečně začali přemýšlet o našem vztahu k hospodářským zvířatům stejným způsobem, jako přemýšlíte o jiných důležitých otázkách: hlavou a ne žaludkem.
(zvýrazněno podle článku v ang.)