-
-
Krásné
to práce, a krásný věk!
-
-
Poslední, nejbizarnější a - pro zvířata -
nejbolestivější výsledek křesťanské doktríny se objevil v první
polovině sedmnáctého století, ve filozofii Reného
Descarta.
Descartes
byl výrazně moderní
myslitel. Je považován za otce moderní filozofie a analytické geometrie,
ve které má velká část moderní matematiky své kořeny. Ale byl také
křesťan, a jeho představy o zvířatech vznikly kombinací dvou aspektů
jeho myšlenek.
-
- Pod vlivem nové a vzrušující vědy
mechaniky Descartes věřil, že vše, co bylo tvořeno hmotou, bylo řízeno
mechanistickými zákony, díky kterým fungovaly třeba hodinky. Jasným
problémem v tomto pojetí byla příroda. Lidské tělo je tvořeno hmotou
a je součástí fyzikálního vesmíru. Lidé by tedy měli být stroje,
jejichž chování je ovládáno zákony vědy.
-
-
Descartes
dokázal před touto nestravitelnou a kacířskou myšlenkou, že lidé jsou
stroje, utéct tím, že připojil myšlenku duše. Ve vesmíru existují,
řekl, nikoliv jeden, ale dva druhy věcí, věci duševna neboli duše a věci
fyzična neboli materiální přírody. Lidé mají vědomí a vědomí nemůže
mít původ v hmotě. Descartes spojil vědomí s nesmrtelnou duší, která
přežije rozklad fyzického těla, a prohlásil, že duši stvořil Bůh.
Ze všech materiálních bytostí mají duši pouze lidé. (Andělé a jiné
nemateriální bytosti mají pouze vědomí a nic jiného.)
-
-
V Descartově filozofii tak má křesťanská
doktrína, že zvířata nemají nesmrtelnou duši, mimořádné následky -
zvířata nemají vědomí. Jak říká, jsou
to
pouhé stroje, automaty. Necítí
radost ani bolest, ani cokoliv jiného. Ačkoliv mohou pištět, když se do
nich řízne nožem, nebo sebou házejí, když se pokoušejí utéct před
rozžhaveným železem, neznamená to, že v těchto situacích cítí
bolest. ("jedí bez chuti a naříkají bez bolesti" ) Jsou ovládány
stejnými principy jako hodiny, a jestliže je jejich chování složitější
než chování hodin, je to tím, že hodiny jsou strojem vytvořeným člověkem,
zatímco zvířata jsou nekonečně složitější stroje vyrobené Bohem. Těžko
se kde najde absurdnější a zkušenosti více odporující pohled.
-
-
Descartes
si také
uvědomoval praktičtější výhody:
-
Můj
názor není ani tak krutý vůči zvířatům jako shovívavý k lidem -
alespoň k těm, kteří neuvěřili Pythagorovým pověrám - protože je
zprošt'uje podezření ze zločinu, kdykoliv sní nebo zabijí zvíře.
-
Pro Descarta vědce má tato doktrína ještě další šťastný následek.
Tato koncepce pochopitelně otevřela dveře dokořán vivisekčním
experimentům, často prováděným
veřejně a pro zábavu (vivisekční předvádění důmyslnosti krevního
oběhu patřilo např. k oblíbeným aktivitám heterodoxního katolického
kláštera v Port-Royal ve Francii 17. století).
Známé
jsou pokusy na zvířatech Williama
Harveye (1578
- 1657), žák Jeronýma Fabricia
užíval pro studium různých fyziologických funkcí želvy, hady, ptáky,
ryby a prasata. V roce 1628 vydal spis Excersie o srdečním a krevním oběhu. Ne že by dřívější
doby vivisekce vůbec neznaly, prováděly se například v
helénistické
Alexandrii, a to i na otrocích. Vztah k lidem byl ve starších dobách,
které se musely k univerzitnímu humanizmu dlouze propracovávat, velmi
diferencovaný. Římští otroci byli traktováni jako "nástroje mluvící"
vedle "nástrojů bučících" a "nástrojů němých".
-
-
Protože
tehdy ještě nebyla žádná anestetika, při těchto pokusech se zvířata
musela projevovat takovým způsobem, že by většina lidí poznala, že
trpí neuvěřitelnými bolestmi. Descartova teorie dovolovala experimentátorům,
aby se zbavili veškerých pochyb, které by mohly za takových okolností mít.
Sám Descartes pitval živá zvířata, aby si zdokonalil své znalosti
anatomie, a mnozí z tehdejších předních fyziologů se prohlašovali za
karteziány a mechanisty. Následující očité svědectví popisuje některé
experimenty, které se prováděly v Jansenistickém semináři Port-Royal
na konci sedmnáctého století, a vysvětluje výhody Descartovy metody:
-
S
dokonalou lhostejností bili psy a posmívali se těm, kteří těchto tvorů
litovali, jako kdyby psi měli cítit bolest. Říkali, že psi jsou hodinové
stroje; že když při ranách kňučí, je to jen zvuk pérka, kterého
se dotknete, ale že celé tělo nic necítí. Chudáky zvířata přibili
za tlapy k prknům a zaživa je pitvali a sledovali krevní oběh, který
byl zajímavým námětem konverzace.
Clauda
Bernarda (1813-78), průkopníka biochemického bádání na velkých psech,
jeden z jeho současníků popsal, jak stojí v úzké vlhké chodbě, která
byla jeho laboratoří, „u pitevního stolu, s kloboukem na hlavě, dlouhými
šedivými vlasy, šálou kolem krku a prsty na břiše urostlého psa, který
žalostně vyje".
Bernardova
žena byla tak zděšena krutostí jeho experimentů, že se ho pokoušela
zastavit, a nakonec od něho odešla a přispívala nemalými částkami spolkům
pro ochranu zvířat ve snaze vyvážit důsledky manželovy práce.
V 19.
století začaly kampaně proti vivisekcím.
Nová
móda pokusů na zvířatech může být sama o sobě zodpovědná za změnu
postoje ke zvířatům, protože pokusy odhalily výraznou podobu mezi fyziologií
lidskou a fyziologií zvířat. Descartovým názorům to v podstatě
neodporovalo, jen přestaly působit tak věrohodně.
Voltaire
to vyjádřil
poměrně přesně:
Existují
barbaři, kteří vezmou psa, jenž věrností a přátelstvím tolik překonává
člověka, a hřebíky ho přibijí ke stolu a zaživa ho pitvají, aby vám ukázali
nějaké žíly! Objevíte u něj naprosto
shodné orgány citu jako u sebe.
Odpověz
mi, mechanisto, vytvořila Příroda všechny prameny citů v tomto zvířeti
proto,
aby necítilo?
Pozorování
oběhu krve na živých ssavcích. Eduard Albert,
časopis
Vesmír, z roku 1871
(úryvek)
 ....Za to se však hodí k tomu žába. Plovací blána mezi prsty je tak jemná,
že ji možná pod drobnohledem pozorovati. Proto od mnoha let ve všech vědeckých
dílnách jsou žáby domácímzvířetem.
Tisíce a tisíce žab ročně je upotřebeno k tomu, aby badatelé na nich svá
pozorování činili. Žába se rozepne na sklo, prsty u nohou se roztáhnou a
nepohybně upevní a strčí se pod drobnohled. Tu každý, kdo věc nezná,
by přímo ustrnul. Vidí tu všelijak rozvětvené žilky, vlasničky, a v
nich neteče tekutina, jak by se domníval, anobrž žlutavě rudá těliska
oblá, jedno jako druhé, se ženou za sebou, jako kry ledové rozvodněnou řekou.
Jsou to buničky
krevní. Tekutina krevní zajisté je bezbarvá a rudá barva krve pochází
od těchto tělisek. Těliska tato, jichž je v žábě na miliony, jsou skutečnými
tvory, jen že je nesnadno o tom ihned přesvědčiti každého. Za to však i
nevěřící Tomáš by hned musel býti přesvědčen, že jiná těliska,
která takže v krvi kolujou, tak zvaná těliska bezbarvá, jsou skutečnými
živými tvory.
 Dle toho každý pochopí, že vědám
přírodním zvláště na tom záležeti musí, aby se na zvířeti samém
mohlo pozorovati za živa, co se v něm děje. Dokud jen částky zvířete
mrtvého pozorujeme, je celé vědění naše kusé. My nemůžeme se tím
spokojiti, že z mrtvoly lidské a zvířecí vážíme vědomosti o životě;
život sám chceme a musíme pozorovati. Hlavně lékařům o to se jedná,
aby tajuplné a minulým věkům zakryté děje přírody viděli očitě, tváří
v tvář, aby se dívali do těla zvířecího za živa nástroji tak
dokonalými, jako se hvězdář dívá na daleké světy nebes. Proto již časně
lékařové na plovací blánce žab zkoumali i nemoci. Kapka žíravého
drasla kanutá na blánku spůsobuje zápal č. zánět. Co se při tom děje?
To je právě otázka, která zajímá hluboce všecky kruhy lékařské.
Mnoho již v té věci na světlo vynešeno, více ještě třeba vyzpytovati.
Mnoho
arci, co Kohnheim tvrdil, a více ještě, co jiní po něm chtěli dokazovat,
již zase je vyvráceno; ale od té doby nastalo přesvědčení, že všemožně
se musí hleděti k tomu, abychom pozorovali drobnohledem děje životní na
zvířeti živoucím. Kohnheim činil svá pozorování hlavně na okruží žab;
žábě se rozpáralo břicho, vyndalo se pozorně kousek střívek a okruží
jemné a průhledné ku podivu se drobnohledem pozorovalo. Není nic krásnějšího
v drobnohledných zkoumáních jako patřiti na toto živé a čilé proudění,
pohybování. Co všecko ještě budoucnost v tom ohledu odryje a na jevo
vynese?
 Dr.
Kessel, mladý lékař učinil následující pokus: Rozepjal žábu pod
drobnohledem tak, že se díval na blánu plovací; vraziv jehlici do mozku žábě,
dráždil proudem elektrickým jisté částky mozku, a hle, najednou přestalo
proudění krve. Drobňoučké tepny, v nichž krev kolovala, smrštily se
tak, že ani jedno tělisko krevní neproklouzlo, potom se i smrštily žíly.
Když dráždění mozku přestalo, poznenáhla opět krev kolovati začala a
pokus se mohl opakovati několikkráte po sobě s tímže výsledkem. Velikou
důležitost tohoto vynálezu teprvé poznáme později.
A práce podobného směru budou se
množiti nyní, až radost. Ubohé žáby! Avšak žába, řekne mnohý. Žába
je zvíře chladnokrevné a její ústrojí má snad docela jiné zákony nežli
ústrojí člověka a zvířat teplokrevných. Ovšem že tuto pochybnost i každý
badatel má. A proto se děly pokusy,
kterak by se i na zvířatech teplokrevných
mohlo činiti drobnohledné zkoumání za živa.
Okruží nebo oponu z břicha malého králíka anebo morčete povytáhnouti,
pod drobnohledem rozestříti a pozorovati, není snad tak veliké umění?
 Arci
že není; ale přece to má své obtíže! Předně, zvíře se nesmí hýbati,
musí ležeti jako mrtvé a přece žíti. Opakuju ještě jednou, ani toho
nejmenšího hnutí nesmí zvíře učiniti, sice je po všem pozorování.
Prostředek je konečně po ruce. Kurare, jed to, kterýmž Indianové své šípy
otravujou, účinkuje na zvíře tak, že sebou ani pohnouti nemůže. Avšak
ono ani nedýchá, srdce sice tluče, ale musí se s ním předsevzíti tak
zvané umělé dýchání. Řezem na krku obnaží se u průdušnice, prořízne
se, vstrčí se tam trubička a obyčejným měchem se mu do plic vzduch čerpá
pomocí obyčejného měchu. Jesti to poněkud obtížné, a proto se raději
otravuje hydratem chloratovým. Kventlík tohoto jedu, jehož roztok se pod kůži
vstříkne, a to dostačí, aby zvíře bez pohnutí jako kámen leželo několik
hodin, dýchajíc ostatně a jsouc na živě.
Avšak to není jediná překážka. Jestiť
jich mnoho. Všecky však přemohli dva učenci, profesor Stricker z Vídně a
Burdon Sanderson, známá lékařská autorita v Londýně. Letošního roku
společně v Liverpoolu ukazovali shromážděným přírodozpytcům anglickým
své pokusy.
Stricker ten způsob ještě zdokonalil ve Vídni, k čemuž přispěl i Rus
Geltovský; králíku otrávenému otevře se malým, na palec dlouhým řezem
břicho, vyndá se jemným štětcem opona a pozorně se rozepne na skle. Může
se tak pozorovati, ale za nedlouho uschne a odumírá. Při ssavcích možná
snadno vyhledati nožem jisté nervy na krku atd., drážditi je a pozorovati
účinek na oběh krve. A proto možná se nadíti pěkných prací v čase
brzkém. Krásné to práce, a krásný věk!
|
|
|
|
|
|
|
