Jak udělat ze Sama Harrise vegana?

Tobias Leenaert

Pro ty z vás, kdo ho neznají, Sam Harris píše o filozofii náboženství a ateismu, racionality a mnoha dalších tématech a má docela dost fanoušků. Ve svém posledním podcastu Sam Harris mluví s psychologem Paulem Bloomem o "temné straně" lidské povahy. Jedno z probíraných témat je vegetariánství/veganství.

Již dříve jsem psal nepříliš přesvědčivých argumentech Harrise proč není vegan. Nenutím lidi, aby  se stali vegany, ale v případě někoho, kdo je skutečně neoblomný následovník racionálních argumentů, kamkoliv vedou, si nemohu pomoci poukázat na nekonzistenci. Když jsem poslouchal Harrisův poslední podcast, byl jsem ohromený a pohnutý výroky a filozofováním o našem chování ke zvířatům a našem nahlížením na ně. Harris  bere výzvu stát se veganem vážně. Níže projdu některé myšlenky, které si Harris a Bloom mezi sebou vyměnili, než z toho vyvodím nějaké závěry.

Harris i Bloom souhlasí, že budoucí generace na nás budou pohlížet stejným způsobem, jako dnes pohlížíme na otrokáře a budou považovat naše současné chování ke zvířatům za obludné. Oba souhlasí se svou vlastní spoluvinou na "strašlivém utrpení mnoha tvorů" a s tím, že se "účastní systému, který je na určité základní úrovni neobhajitelný".

Bloom: "Můžeme se sami sebe ptát, jaké to je vědomě konat zlo. Cítíte se u toho právě takto". Bloom to nechce nazývat pokrytectvím, ale raději slabou vůlí. Zdá se, že Bloom je ochotný obhajovat "humánní" maso, říká, spíše než zabíjení je problém utrpení a že svět by byl hned lepším místem, kdybychom produkovali jenom "humánní" maso.

Harris se tak snadno nechce nechat přesvědčit a říká: "Vím, že nepůjdu zabít krávu, abych získal svůj další hamburger... a fakt, že se podílím na systému, který to dělá, mě víceméně odsuzuje k tomu být pokrytcem. (...) Vím, že bych zvířata vlastoručně nedokázal zabít a nechtěl bych se stát tak necitelným, aby mi zabíjení zvířat nevadilo. Nechci být takovým člověkem. (...) Moje první etický problém je: pokud víte, že byste považovali morálně  odporné den po dni zabíjet zvířata, abyste si zajistili bílkoviny (...), pokud krávu mnohem raději pohladíte, než ji zabijete (...), pokud víte, že takový jste   a nechtěl byste být jiný, není potom jasně neetické být ochoten delegovat tento proces na jiné a tak když sejde z očí, sejde z mysli, klidně konzumovat maso?"

Bloom věří, že pokud to Harris takto cítí, pokud shledává zabíjení zvířat morálně odpudivé, tak pak by to neměl delegovat na jiné.

Zdá se, že si je Harris zcela vědom jednak existence utrpení a jednak nekonzistence mezi svým přesvědčením a jednáním. Jmenuje dva faktory, které mu stojí v cestě stát se veganem: "sklon k požitkářství" a "pocit, že dostatečně nerozumíme lidskému zdraví a výživě". Harris nechce, aby se se jeho život točil  kolem výběru jídla.aby mu výběr jídla. Je prostě jednoduší někdy jíst  živočišné produkty. Přiznává, že "lenost, s ohledem na rozsah utrpení, které působíme zvířatům, je na neomluvitelná.

Bloom i Harris souhlasí, že by bylo mnohem jednoduší, kdyby některé věci byly nařízeny seshora. Bloom to porovnává s následujícím: není připravený se vzdát velké části svého příjmu, ale souhlasí s daněmi. Harris v tomto ohledu mluví o tom, že "každý den vstát a muset se spoléhat na svůj vlastní heroismus a odhodlání a chce určitý druh disciplíny". Přesto uznává, že "očividně nemůžeme pokračovat v zabíjení a bídačení zvířat s čistým svědomím, dokud pro nás nějaký benevolentní despota neschválí zákon. Nemůžeme se zde vzdát osobní zodpovědnosti".

Myslím, že můžeme z tohoto dialogu vzít několik lekcí:
Lidé, kteří jsou oddaní racionálnímu myšlení, mohou dojít k závěru, že jedení zvířat (přinejmenším průmyslově chovaných zvířat) je špatné.
Nutně toto přesvědčení neuvedou do praxe.

Jedním ze způsobů, jak přemostit tuto disharmonii  mezi postojem a chováním je (přinejmenším v tomto případě) ukázat nutriční adekvátnost veganského stravování (nejlépe racionálním způsobem a bez zveličování) a zasazovat se rozvoj alternativ živočišných produktů.

Je také jasné, že Harris má za to, že vše je mnohem komplikovanější, než to ve skutečnosti je. Většina lidí, kteří jedli vegansky pouhých několik měsíců si uvědomí, že to nevyžaduje moc "disciplíny" nebo "heroismu", ačkoli dojít sem může být složitější nebo méně zřejmé.

Vidíme, že se moc nezamýšleli (především Bloom) a jsou docela na omylu ohledně "humánního masa". Určitě netvrdím, že tu nejsou rozdíly mezi různými způsoby chovu zvířat, ale jak zatím můžeme vidět, "humánní"  maso (pokud se shodneme, že vůbec existuje) se složitě shání, je  drahé a jeho produkce není zto nahradit velkochovy. Co má Bloom na mysli, když mluví o "humánním" masu, je asi dost vzdáleno skutečnému zlepšení.

Přenechám slovo Harrisovi před tím, než předestřu svůj konečný závěr:

"Jsme dva lidé, kteří přiznali participaci v systému, který nejenom, že je v určitém smyslu objektivně špatný, ale je patrně tak špatný, aby byl tím druhem věcí na úzkém seznamu, které budou naši potomci považovat za ostudné. (...) Oba připouštíme, že způsob, jak zacházíme se zvířaty, je  morální skandál (...) analogický k otroctví a přesto se na tom určitým způsobem podílíme a příliš nesignalizujeme ochotu se změnit. Chci nyní ukázat svou ochotu se změnit. Apeluji na své posluchače, aby mi poslali nějaké zjednodušené informace jak tento proces nepokazit".

Někdy je změna pomalý proces (u mě to tak bylo), avšak ačkoli Sam Harris se zatím veganem nestal, jak je vidět, změnit se může každý. Bylo by dobré neodepsat nikoho jen proto, že ještě není vegan, ale povzbudit ho, především když ukazuje intelektuální poctivost a sbírá kuráž čestně prozkoumat svá přesvědčení a dojít k upřímným závěrům. Sam Harris chce skutečně prozkoumat, co může dělat. Tleskám mu za to a přeji mu hodně štěstí. Jsem si jistý, že bude brzy mocným spojencem aktivismu za soucit se zvířaty .

Tobias Leenaert píše o veganství a strategii zvířecích práv a komunikaci na veganstrategist.org. Tobias upřednostňuje pragmatický a přátelský přístup k veganskému aktivismu. Je také zakladatelem a ex-ředitel EVA (Ethical Vegetarian Alternative), největší belgické vegetariánské organizace.

Jedení masa a racionalita: Richard Dawkins a Sam Harris