Musí to skončit

rozhovor s Philipem Wollenem

Naši potomci se nás jednou zeptají: Kde jste byli, když se toto dělo? Co jste dělali proti těmto hrůzným zločinům? Už se nemůžeme znovu vymlouvat, že jsme to nevěděli. (Dr. Helmut Kaplan, rakouský ochránce zvířat)

Philip Wollen (* 1950) - bývalý víceprezident Citybank, známý filantrop a vegan hovoří o etičnosti živočišné stravy a o utrpení zvířat. Jeho řeč je součástí dvouhodinové debaty 3 zastánců a 3 odpůrců veganství, kterou uspořádala australská iniciativa The Wheeler Centre. Základem i oficiálním názvem debaty byl postulát "Zvířata by měla zmizet z jídelníčku", který kromě Philipa Wollena hájili Peter Singer a Veronica Ridge. Proti tomuto postulátu vystoupili Adrian Richardson, Fiona Chambers a Bruce McGregor. Shrnutí jejich příspěvků naleznete v angličtině zde.

"Král Lear se ptá pozdě v noci slepého hraběte z Gloucesteru. "Jak vidíš svět?" slepý hrabě odpověděl: "Vidím ho procítěně." Neměli bychom ho vidět my všichni? Zvířata musí zmizet z jídelníčku. Protože ona dnes křičí v hrůze v bednách a klecích. V odporných gulazích zoufalství. Slyšel jsem nářek svého umírajícího otce, když mu tělo ničila rakovina, které ho nakonec zabila. A já si uvědomil, že ten nářek jsem už někde slyšel, na jatkách, když jim vypichovali oči a řezali šlachy, na lodi převážející zvířata na jatka na Blízký východ, u velryby, kterou zabila harpuna, když volala na své mládě. Jejich nářek je nářkem mého otce. A já si uvědomil, že trpíme všichni stejně. Ve schopnosti trpět, pes je prasetem, prase je medvědem a ten je chlapcem.... Odstraňme zvířata z jídelníčku a z těch míst plných utrpení. Prosím ozývejte se i za ty, kteří nemůžou promluvit. Děkuji."

Jak jste se dostal k veganství? Co Vás probudilo?

PW: Do veganského světa jsem přišel ze světa masožravců deformovaného ignorancí. Kdo by si pomyslel, že přijde osvícení? Byl jsem investičním bankéřem specializujícím se na korporátní finance, fúze a akvizice. Od hlavního konglomerátu jsem získal mandát a navštívil jsem jejich různé provozy, z jednoho z nich se vyklubala jatka. Byl to nejvíce šokující, nejděsivější zážitek v mém životě. Byl to hmatatelný důkaz nejhlubšího lidského selhání empatie k utrpení jiných živách bytostí. Myslím, že nyní chápu, co Hannah Arendtová ve své práci "Eichmann v Jeruzalémě" mínila termínem "banalita zla".

Naprostá hrůza toho rána mě hluboce ovlivnila. Začal jsem vidět veškeré věci každodenního života prizmatem týrání zvířat. Míjel jsem přeplněnou restauraci a věděl jsem, co se skrývá za lahůdkami na švédském stole. Viděl jsem na baletu atraktivní ženu a byl jsem znechucen pohledem na její kožich. S vědomím, že každé řeznictví bylo prodejním místem s částmi těl zabitých obětí, každý řetězec fast foodu se stal v mé mysli smrtící gastronomickou trafikou.

Takže si myslím, že to byla jatka mého klienta, která ze mě na místě udělala vegetariána. Nenapadlo mě, že mlékárenský průmysl je pro zvířata stejně odporný gulag. Jak jsem jednou uviděl masakr telat, umělou inseminaci krav, odebrání telat jejich matkám a krutost selekce a zabíjení neperspektivních telat, byly mléčné výrobky další ohavností na seznamu.

Za jak dlouho došlo od momentu uvědomění k realizaci změny?

PW: Za nanosekundu. Když mi to došlo, už nebyl krok zpět. Bylo to jak osvícení .

Co se od toho rozhodnutí ve vašem životě změnilo?

PW: Nejdůležitější změnou je to, že se můžu podívat do zrcadla s čistým svědomím. Cítím se zúčastněnější, více propojený, zakotvenější, citlivější a více naplněný. Na jiné rovině se cítím zdravější, více fascinovaný světem přírody a více zodpovědný za ochranu bezmocných.

Jak jste od veganství přešel k vystupování jménem zvířat?

PW: Paradoxně jsem býval uzavřený člověk. Vždy jsem obdivoval pruského generála, hrabětě Moltkeho, muže, který upřednostňoval myšlení před mluvením. Muž mlčí v sedmi jazycích. Noviny Ruperta Murdocha mě jednou popsaly jako samotářského. Svým způsobem je to pravda. Přijal jsem pozvání k diskuzi o masném průmyslu, protože krutost, kterou působí bezmocným je tak mimořádná, že jsem to nemohl nechat bez odpovědi. Téměř všechno, co masný průmysl vtloukl do našeho kolektivního vědomí je lež. Naprostá a jasná. Čiré lži. Svět volá po dvou věcech. Po vedení. A po pravdě. Nemám v úmyslu nikoho vést. Ale jsem ochotný mluvit pravdu.

Prosím řekněte nám o Kindness Trust. Kdy to začalo a co je posláním?

PW: Nuže, po své zkušenosti s jatkami jsem vrhl všechnu svoji energii do zjišťování maxima informací o situaci zvířat. Maso, mléčné produkty, lov, vivisekce, móda, psí množírny, rybaření, domácí mazlíčci, odploutvování žraloků, ptáci v klecích, akvakultura, kůže, cirkusy, zápasy psů a koňské závody, abych jich pár vyjmenoval. Odporná krutost lidských bytostí pokrývá celou mimo-lidskou oblast. Ve skutečnosti jsem nemohl najít jediný druh, který by nebyl lidmi zneužíván. Ani jediný. Nemohl jsem najít ani jedinéprostředí, které nebylo ovlivněno lidským zásahem.

Jakmile jsem se z té hrůzy trochu vzpamatoval, moje rozhodnutí bylo nevyhnutelné. Stanu se " „aktivistou" za sociální spravedlnost. Rozhodl jsem se, že rozdám všechno, co jsem vydělal. A zemřu chudý. Zatím musím uznat, že vycházím s rozpočtem tak akorát!

Chtěl jsem být anonymní. Takže jsem vytvořil název "Kindness" (Laskavost) abych svoji identitu skryl. Jak se ukázalo, moje krytí bylo odhaleno, takže jsem teď viditelnější více než bych si přál. Jsme považováni za rizikový veřejně prospěšný podnik. Právě teď podporujeme stovky projektů pro děti, zvířata, prostředí, mládež a nevyléčitelně nemocné. Projekty mám v zemích, kde získám za své peníze "co nejvíce muziky". V jistém smyslu podvědomě měřím "míru návratnosti investovaného kapitálu" počtem zachráněných životů na použitý kapitál. ...

Můžete se podělit o dva dodatky, které začleňujete do svých nájemních smluv?

PW: Jeden z mých "neobvyklých" projektů je Kindness House (Dům laskavosti). Začalo to jako experiment, "inkubátor" pro neziskové organizace. "Kindness Campus" je budova, která zabírá asi 40 000 čtverečních stop (asi 3 716 metrů krychlových). Nachází se v rušném, pestrém obchodním obvodu uprostřed stovek živých restaurací, klubů, kaváren a podniků ve snadno pěšky dostupné vzdálenosti od parlamentu a finančního centra. Máme okolo 300 vysoce vzdělaných, energických a angažovaných mladých aktivistů, kteří v budově pracují - včetně desítek úžasných skupin jako Greenpeace, Sea Shepherd, Wilderness Society, Beyond Zero Emissions, Lawyers for Animals, Wildlife Victoria, National Multicultural Broadcasting Commission a Vegetarian Victoria, abych jich pár zmínil. 85 % skupin v budově vůbec nic neplatí. Všechno je pro ně zdarma. My platíme operační náklady jako obecní poplatky, daně, vodu, elektřinu, klimatizaci, teplo, úklid, bezpečnostní hlídky, opravy, údržbu a internet. Inkubátor poskytuje plně vybavené kanceláře, zasedací síně, schůzovní místnosti, internet, kuchyně, sprchy, poštovní zařízení, intercom, kolárnu, kino, meditační galerii a dětské jesle.

Pro pronájemce mám dvě podmínky. Zaprvé, jestliže budete v mé budově jíst zvířata, vyhodím vás. A za druhé, pokud máte psa a nevezmete ho do kanceláře, vyhodím vás. Každý pes má pelech, matraci, žvýkací hračky a misku na jídlo.

Jak se díváte na hnutí za práva zvířat? Kde vidíte náš úspěch a co by se mělo dělat k dosažení větší změny?

PW: "Zvířecí práva" jsou největší otázkou sociální spravedlnosti od zrušení otroctví. Sílí, ale ještě nedosáhla rychlosti Mach. Jakmile se to dá do pohybu, nepůjdou zastavit. Naneštěstí jsou naši morálně upadlí političtí vůdci pod kontrolouprůmyslových maso-mléčných drogových kartelů.Tento termín používam pro "živočišný průmyslový komplex“. Toto odporné paradigma ale nebude trvat věčně. Ignorance není nevyléčitelná choroba.

Hnutí za práva zvířat je do velké míry hnutím bez vedení. Myslíte si, že potřebujeme vůdce a jsou vám k dispozici?

PW: Nezdá se mi, že by hnutí scházeli vůdci. Kdyby nic jiného, tak máme velký počet vůdců, kteří nosí různé uniformy, každý z nich má na starosti jiné divize a brigády, všichni bojují na různých bojištích. Nemáme ale jedinou, sjednocenou armádu pod velením jednoho generála Svým způsobem je to síla mnohohlavé hydry. Nemůžeme být snadno zabiti - a naštěstí pro nás, není zde příliš moderních Heraklů, kteří by to dokázali.

Možná ale potřebujeme, aby "hnutí“ přitáhlo nový typ vůdců. Přeji si, aby všichni usilovali o to, aby zpívali, když už ne podle stejného zpěvníku, alespoň ve stejné tónině? Bohužel mnoho skupin je natolik zaměřeno na své vlastní specifické kampaně, že mají tendenci se izolovat od kampaní, které pořádají ostatní aktivisté. Například jak často vidíte, aby aktivisté za ochranu lesů se podíleli na kampaních proti velrybářství, psímu masu, lovu, mléku a mléčným výrobkům, psím množírnám, psím a kohoutím zápasům, štvaní medvědů, cirkusům a vivisisekci? Aktivisté za lesy a oceány mají také zájmy v boji proti masnému, mlékařskému, drůbežářskému a honebnímu průmyslu.

Všichni jsme členové široké „církve“. Každý je vítaný. Potřebujeme navzájem spolupracovat. Trix (manželka) a já povzbuzujeme skupiny, aby ostatní neviděli jako soupeře o omezené finance dárců, ale spolucestující ve stejném vlaku soucitu; sdílejí vlak, lokomotivu, dráhu a konečnou destinaci. To je také částečně důvod, proč se příliš úzce nezapojujeme do konkrétních skupin, které podporujeme. Snažíme se zůstat v poklidu stranou a ukazujeme se, jen pokud můžeme hmatatelně pomoci.

Jeden z upokojujících zážitků v Kindness House je pozorovat, jak si různé skupiny navzájem bez fanfár pomáhají - dokonce s jednoduchými věcmi jako sdílení počítačových znalostí nebo filmařského talentu, vzájemného vyzvedávání dodávek od kurýrů, vzájemného navštěvování fundraisingových filmových večerů v našem divadle nebo sdílení jídla o pátečních večerech. Samozřejmě chápu, že v Kindness House bylo také množství interskupinových románků, ale tipuju, že je to nevyhnutelné! Je upokojující vidět kolik mladých vůdců se v Domě laskavosti (Kindness House) objevuje.

Jak svoji filozofii práv zvířat definujete?

PW: Vzhledem k tomu, že jsme všichni zvířata, považuji zvířecí práva jako neoddělitelná od práv lidských. Dostojevskij se v Bratrech Karamazových ptá "Stojí utrpení jednoho dítěte za všechno bohatství světa?" A odpovídá důrazně "Ne". Ale co kdyby to bylo dítě opice? Pro mě by v tom nebyl rozdíl. Ve skutečnosti to vidím ostřeji. Být mučen členem vlastního druhu je dosti špatné. Ale být mučen silnějším členem jiného druhu z důvodu, který nemůžete pochopit je příšerné. Pro mě to znamená víc než jen promlouvat ve prospěch "zvířecích" práv. Je to také vyslovování se proti "lidským špatnostem".

Jak vnímáte welfarismus a inkrementalismus? ((z lat. incrementum – zvyšování) je metoda dosahování určitého cíle postupně a zvolna, po dílčích částech) Myslíte si, že pomáhají nebo brání osvobození zvířat? Myslíte si, že abolice bude dosažena skrze welfarismus?

PW: Hnutí zvířecích práv/blaha (welfare) je velmi roztříštěné. A tato slabina byla zneužita živočišným průmyslovým komplexem. Bohužel, existuje mnoho skupin, které byly průmyslem svedeny. Připojili svůj "inkrementalistický" vagón k modelu tohoto obchodu a v procesu byly skupiny zvířecích práv marginalizovány. Abych užil techničtější výraz, aktivisté zvířecích práv byli "vytlačeni" většími skupinami s lepšími zdroji, které tvrdí, že větší klece povedou k zastavení používání klecí - a rychlejší zabíjení povede jednoho dne k zastavení zabíjení. Samozřejmě všichni víme, že jde o absurdní non sequitur (chyba v uvažování). Kdokoli, kdo říká, že existuje taková věc, jako "humánní" zabíjení by mě měl kontaktovat. Vidím tu skvělou obchodní příležitost prodat jim most Sydney Harbour. Vážně mě zajímá, jak definují slovo "humánní". Je to sladké slovo pro dobrý pocit, vytvořené k tomu, aby poskytlo pohodlné krytí pro hrůzný čin barbarství. A dává konzumentům samolibý pocit uspokojení, že jedení zvířat je nakonec etické. Hrozný podfuk - zrada nejhoršího ražení.

V Austrálii už začal masný průmysl mluvit o založení vlastních organizací pro "zvířecí blaho", aby mohl sdělit "vlastní verzi příběhu". Není pochyb, že budou verbovat z řad "welfaristů". Průmysl hospodářských zvířat zde dokonce zašel tak daleko, že byly zneužity jména domén velmi respektovaných skupin pro zvířata pomocí dalších neregistrovaných domén jako org. nebo edu.

S ohledem na to co jsem řekl, podporuji zlepšování blaha zvířat v současném systému. Ale pojďme explicitně prohlásit, že je to prozatímní krok v rychlém pochodu ke kompletnímu ukončení zneužívání zvířat. Podobně jako paliativní péče v oddělení rakoviny poskytující úlevu v utrpení, zatímco se tvrdě pracuje na nalezení léčby, která by nemoc zlikvidovala. Žádné iluze. Žádné bludy. Mým hlavním cílem je, aby živočišný průmysl přestal existovat. Moje představa nebe. Trochu jako konec starého Sovětského svazu. Jednoho rána se vzbudíte a je pryč.

Jaký je váš názor na přímou akci?

PW: Mě by na druhou stranu zajímalo, co je myšleno nepřímou akcí? Napsat dopis politikovi, novinám nebo zavolání do rádia? Jistě, rozhodně to dělejte. Jsem zcela pro "nepřímé" akce pokud je to efektivní akce. Ale jsou chvíle, kdy je to prostě nedostatečné. Zdá se, že selektivně vybíráme záležitosti, kde je přímá akce přípustná. Intervence k zastavení krutosti vůči štěněti nebo kotěti na ulici bude pochválena. Možná i když někdo zastaví komerční psí zápas? Ale co krutost, když je zvíře zabito na ulici kvůli náboženskému festivalu? Nebo co intervenování když lovec střelí srnu kuší? Nebo když jsou samice klokanů zabity kvůli jídlu pro domácí mazlíčky a malí klokani jsou ponechání smrti hladem? A troufám si říci, co třeba všudypřítomné průmyslové farmy? Zasahování do těchto posvátných míst se rovná pálení vlajky. Následuji princip nenásilí "ahimsa" tak svědomitě jak mohu, však Gándhí nás učil, že pasivní rezistence, nenásilí a občanská neposlušnost může být v posunu mravního sporu efektivní.

V rozhovorech jste mluvil o tom, jak bylo slovo vegan zneužito/uloupeno průmyslem. Můžete o tom něco říci a jsem zvědav, co si myslíte o těch z komunity zvířecích práv, kteří aby moc neprovokovali a měli klid, místo slova vegan raději používají slovo vegetarián. Myslíte si, že je důležité být v jazyku upřímný?

PW: Myslím si, že "vegan" je krásné slovo. Je to víc, než je popis naší stravy. Vnímám to jako viditelnou šablonu pro etický, zdravý, zodpovědný a racionální život. Protože to popisuje naši osobnost. Sděluje to, že nebereme život jiné živé bytosti, abychom uspokojili naše potřeby....

Takže nevím, proč by se etičtí lidé měly bát veganské nálepky. Koneckonců, je to jedlík zvířat, který by se měl stydět. Vegani, aniž by o to vůbec přímo usilovali, zaujímají morální výšiny. Je to vegan, kdo je na správné straně historie. Položil bych jednoduchou otázku. Představte si dva lidi, kteří jsou identičtí ve všech myslitelných směrech- kromě jednoho. Jeden je vegan a druhý je jedlík masa. Všechny ostatní věci jsou stejné, ceteris paribus (lat.), který jedinec je etičtější? Vegan nebo masožravec? Odpověď je každému zřetelně jasná. Takže, abych odpověděl na Vaši otázku, samozřejmě si myslím, že bychom měli být k jazyku upřímní. Je to morální zbabělost cukrovat si pilulky. Ubohá zvířata v těch pekelným jámách si alespoň zaslouží naši upřímnost, nemyslíte?

Jak se díváte na kampaně zaměřené na jedno téma? Myslíte si, že například kampaně bojující proti kožešinám, foie gras, zákazu divokých zvířat v cirkusech, jsou v našem úsilí o osvobození zvířat aktivní?

PW: Určitě. Každá krutost, která je zničena, znamená o jednu pohromu na zemi méně. Mimoto, zjistil jsem, že úspěch plodí úspěch. Když aktivisté uspějí v jedné oblasti, nestáhnou se do ulity a nezavřou oči před utrpením jiného druhu. Úspěšný bojovník proti lovu může přesunout svoji aktivitu na velrybářství, rybářství nebo překážkové dostihy nebo na obecné vzdělání o zvířecích právech. V Kindness House máme aktivisty zaměřené na jedno téma, kteří pracují pro lesy, klimatickou změnu, uprchlíky z války zmítaných zemí nebo lidi se zdravotními problémy- a kteří rovněž pomáhají s finančními prostředky pro Sea Shephar, Wilderness Society, Edgars Mission and Beyond Zero Emissions. A naopak, považuji za uklidňující (a zcela předvídatelné), že osoba, která podporuje zvířecí práva, bude také podporovat Amnesty nebo kampaně za ukončení domácího násilí nebo za zbavení se plastů v ulicích.

Jak bojujete s beznadějí? Jak to děláte, že nejste zahlcen enormností zneužívání zvířat?

PW: Myslím si, že každý v hnutí za zvířecí práva trpí větší či menší měrou přetížením soucitu. V mém případě je mnoho z mých skupin v dalších zemích s odlišnými časovými pásmy. Takže v kritických situacích mise v jiných zemích zvoní telefon v Austrálii ve zvláštních hodinách a nepřerušovaný spánek je tak vzácný luxus. I když telefon nezvoní, hyperaktivní mysl přes noc pořád běží a budí mě noční můry s přízraky minulosti. Poštěstilo se mi, že mám mimořádnou ženu Trix. Bez ní bych byl ztracený. Je velká útěcha vědět, že mám vždy bezpečné místo ke spočinutí.

Máte nějakou radu pro aktivisty? Jak nevyhořet?

PW: Když jdou pro nás věci špatným směrem, přemýšlím o tom, jak hrozné je to pro bezmocná, nevinná zvířata v gulazích zoufalství. Klade to mou bolest do souvislostí. Také si připomínám, že já jsem si to zvolil. Zvířata ne.

Apeluji na aktivisty, aby se starali o své zdraví. Byli nablízku svým rodinám a milovaným. Buďte na sebe laskaví. A mějte smysl pro humor. V nedávné době jsem meditoval a zjistil, že to je velká pomoc. Také doporučují pít hodně vody, mít dostatek pohybu a věnovat se alespoň jednomu sport, poslouchat hudbu, hodně číst a vychutnávat si srdečný smích nejméně jednou denně.

Stres vychází z prostředí. Aktivisté žijí intenzivnější, senzitivnější a pozornější život než ostatní. Takže z definice jsou neustále náchylní vidět všudypřítomnou krutost. Ale pokud bych byl nucen volit, raději vyhořím prožíváním soucitného autentického života než zrezivím žitím krutého a zaslepeného. Ničeho nelituji. Není cesty zpět.

The Thinking Vegan interview with Philip Wollen

KindnessTrust

Anketa: Jíst či nejíst maso? (odpovídají: C. Höschl, T. Halík, S. Komárek a další...)

Andrew Linzey versus Hugh F. Whittingstall

Rozhovor s filozofkou Jean Kazez (o dogmatismu)

Hledání kritéria etického hodnocení

www.ciwf.org.uk

http://www.animalrights.webz.cz/witness.jpg