- Milé církve, milí křesťané
-
- Andrew Linzey
-
-
Ač
mluvím k mojí církvi, navrhovaná řešení se vztahují na všechny
ostatní křesťanské církve.
Musíme si položit tuto otázku: Může naše církev... opravdu mluvit za chudé,
slabé, zranitelné a lidi žijící na samém okraji společnosti? A především, může
se postavit za ty nejslabší a nejvíce zranitelné ze všech, jmenovitě za všechny
ostatní cítící Boží tvory? Ptám se, protože moji nevěřící přátelé pokládají naši
práci v ochraně zvířat za ztracenou věc. Říkají, že anglikánská církev se nikdy
nepostaví na obranu zvířat, neboť je příliš svázána s mocnými, obzvláště těmi,
kteří z vykořisťování zvířat mají svůj prospěch. Podle nich jen zbytečně
ztrácíme čas...
Není skoro žádné známky toho, že by církev vůbec viděla smutný úděl zvířat,
natož aby mu porozuměla. Ano, církev dobře rozumí potřebám farmářů a problémům,
které na ně doléhají, vidí však církev doopravdy utrpení hospodářských zvířat?
Má vůbec představu o tom, co tito tvorové prožívají v systému intenzivního
hospodaření ?...Církev přijímá s nenuceností utilitární argumenty
vědeckého výzkumu, má však povědomí o utrpení, kterému jsou zvířata na celém
světě vystavena?... Církev plně oceňuje potřeby průmyslu a obchodu, je si však
vědoma obětí, které zvířata přinášejí, když je s nimi nakládáno jako s pouhým
zbožím ...Jsme
si toho vůbec vědomi dnes, více než kdy předtím, že jsme tato Boží stvoření
přeměnili v pouhé stroje na maso?
Postačí několik málo příkladů. Během posledních dvanácti měsíců církevní
zastupitelstvo opakovaně pokračovalo, beze studu a přes odpor veřejnosti, v
pronájmu církví vlastněné půdy pro účely sportovního lovu a intenzivního
farmaření.
Celonárodní
organizace The National Trust měla alespoň dostatek odvahy ozvat se proti
krutostem lovení; nikoliv však církevní zastupitelé. V tomtéž období se
jedna anglikánská katedrála rozhodla zlepšit svoje finanční postavení aukcí
— na tom samozřejmě není nic špatného, pokud člověk nezjistí, že jednou z
cen byl den lovu na lišku s loveckými psy.
Rovněž v tu samou dobu bývalý arcibiskup z Canterbury vydal prohlášení,
podporující intenzívní chov vepřů. Dokonce promluvil a hlasoval v Horní
sněmovně proti tornu, aby se vepřům povolil o několik málo centimetrů větší
prostor s odůvodněním, že by takové opatření „nebylo dobré pro morálku těch,
kteří se musí o zvířata starat".
Myslím, že tyto orgány a jednotlivci nemají ani ponětí o zločinu, kterého se
dopustili, a o pohoršení, které svým jednáním vyvolali.
Odsouzení ochránců zvířat mohou být někdy tvrdá, ale odsouzení dějin za takové
zločiny bude ještě krutější.
Myslím, že církev nemá ani ponětí o tom, jak velkou propast v důvěryhodnosti
mezi sebou a ostatní společností vytvořila, a o rozporu mezi Slovem Božím, které
hlásá, a svojí bezcitností vůči krutosti. Písmo je o všeobjímající Boží lásce
vůči všemu stvoření, tak jak nám to bylo ukázáno v životě, skutcích,
sebeobětování a smrti Ježíše Krista. Bůh má starost o každičké živé stvoření,
ani jeden vrabec není Jím zapomenut. Kdyby jenom nepatrná část tohoto povědění
byla pravdivá, pak by se církev měla vůči zvířatům chovat jinak.
Někdy mi lidé řeknou: „Nestarej se o církev, Andrew, v dějinách často stála na
nesprávné straně. Jen si vzpomeň na otroctví, volební právo žen, hrdelní trest
nebo prádětí. Církev vždycky stála až úplně vzadu. Nakonec se poddá tlaku zvenčí
a bude práva zvířat podporovat."
To mne však nijak nepotěší. Nechci, aby církev zvířata bránila jenom proto, aby
se přizpůsobila světskému tlaku; chci, aby sama prohlédla, že její vlastní
evangelium vyžaduje postavit se proti krutosti. Potřebujeme, aby církve poznaly,
že jejich vlastní učení o laskavém a milujícím Bohu od nás vyžaduje chovat se ke
zvířatům s respektem a láskou.
Velkou výzvou pro církve je vidět to, co viděli
již naši předkové: že krutost je neslučitelná s křesťanskou vírou. Jak
Humphry Primatt napsal již v roce 1776:
Můžeme se hlásit k jakékoliv církvi chceme; krutost znamená bezbožnost.
Můžeme se chlubit svým křesťanstvím; krutost je však bezvěrectví. Můžeme se
ohánět svou pravověrností; avšak krutost je to nejhorší kacířství.
Nebo lidé řeknou: „Nedělej si starosti, Andrew, církev musí pečovat hlavně o
lidská stvoření, o problémy lidí, o jejich blaho."
Tak toto mne též nijak neuspokojí. Bůh je Tvůrcem všech bytostí, nejenom
lidských — je v tom cosi modlářského myslet si, že Bůh pečuje jenom o jeden druh
tvorů mezi miliony, které stvořil. Svět marně hledá představitele církve a
teology, kteří by hlásali Boží pravdu — že zájmy lidí nejsou ty jediné, které má
Bůh na zřeteli. Všechny bytosti zde na světě nejsou stvořeny pouze pro blaho
lidí. Bůh, nikoliv člověk, je mírou všech věcí.
A zase říkají: „Andrew, ty mluvíš jako nějaký prorok." Jsem vděčný za každé laskavé slovo, většinou je jistě dobře míněno, ale mým
zájmem není být prorokem. Co opravdu potřebujeme, je prorocká církev!
Nejčastěji však slýchávám: „Musíš být trpělivý, Andrew. Církev postupuje pomalu;
vezme to čas, nemůžeš očekávat, že celá ta církevní hierarchie najednou zaujme
tak radikální postoj."
To tedy jsem, opravdu jsem již dlouho trpělivý — už víc než třicet let.
Existují-li nějaké odměny za trpělivost, pak bych je musel vyhrát všechny. Před
lety mi říkali Rozzlobený Mladý Muž. Dnes už mi tak aspoň říkat nemohou; ted už
jsem jenom Rozzlobený Starý Muž. A co se té radikálnosti týče, nic není
radikálnějšího než křesťanské evangelium. Nic není odvážnějšího než víra, že
láska zvítězí nad zlem, že pokoj převládne nad násilím a že i ti chamtiví, krutí
a násilní lidé jednou prohlédnou a budou spaseni.
Každý rok dostávám stovky dopisů od lidí hluboce zarmoucených postojem církve ke
zvířatům. Někteří z nich již církev opustili, jiní se k tornu připravují. Není
těžké uhodnout, jaké jsou jejich důvody; když ale všichni, kterým osud zvířat
není lhostejný, církev opustí, kde potom církev bude? Bude zhruba tam, kde je
dnes, na nesprávné straně! Vždycky v církvi budou osvícení biskupové a
představitelé, díky Bohu za ně. Dlouho však čekat nemůžeme, jinak bychom čekali
až do Soudného dne.
Naším cílem musí být
církev, která ve zvířatech vidí své bližní a s nimi soucítí.
....
Andrew Linzey
(úryvek)
|
|
|
Prof. Andrew Linzey, PhD, DD (1952) je patrně nejvýznamnější soudobý teolog zabývající se právy zvířat na základě biblické zvěsti. Reverend anglikánské církve Dr. Linzey je profesorem teologie na University of Oxford, zakladatelem známého ústavu Oxford Centre for Animal Ethics a držitelem první akademické hodnosti v oboru Ethics, Theology and Animal Welfare na světě. Je autorem nesčetných článků a autorem nebo spoluautorem dvaceti knih v oblasti teologie a morálního postavení zvířat.
