Otevřený dopis papeži

korida, fiesty....

 

 

Dopis duchovního správce papeži Benediktu XVI.

Býčí zápasy jsou kromě Španělska běžné  v Portugalsku, Mexiku, Kolumbii, Venezuele, Ekvádoru a Peru, ale   jsou také populární v jižní Francii.  V celém Španělsku existuje více než 400 arén, s kapacitou od jednoho tisíce do dvaceti tisíc diváků. Každý týden se tisíce Španělů a turistů nahrnou do nejbližší Plaza de Toro. Odhaduje se, že v samotném Španělsku je v býčích zápasech  a fiestách  zabito víc než 40.000 býků. První oficiálně zaznamenané býčí zápasy se konaly roku 1133 u příležitosti uctění korunovace Alfonsa VIII.  S objevením Ameriky se tradice dostala   za oceán. První koridy v Novém Španělsku se konaly 24. června 1526 u příležitosti oslavy návratu Hernána Cortéze z Hondurasu.  Roku 1567, během vlády Filipa II., na základě zděšení papežského majestátu nad okázalým masakrem býčích slavností, zakázal papež Pius V. koridu praktikovat. Trestem za porušení tohoto nařízení (nikdy nebyl uplatněn) byla exkomunikace.

De Salute Gregis papeže Pia V, listopad 1567

Pius, biskup, služebník služebníkův Božích, pro stálou připomínku záležitostí týkajících se bezpečí stádce našeho Pána svěřeného božským řízením do naší starostlivosti:

 

V souladu s tím, jak nás nutí náš pastýřský úřad, pečlivě to zvažujíce, toužíme uchovati veškerou věrnost tohoto stádce nikoli pouze před nebezpečími těla, ale též před věčnou zkázou duše.

Jest pravdou, že ohavný zvyk soubojů, ďáblem vynalezených, kterýžto krvavou smrtí těla může zapříčiniti zkázu duší, byl zakázán nařízením Tridentského koncilu, leč přesto dosud v mnoha zemích a na různých místech převeliké množství mužův neustává utkávati se s býky a s jinou divou zvěří, a to jak veřejně tak i v soukromých představeních, aby předváděli svou vlastní sílu a odvahu, čímž lidé docházejí smrti, zlámaných údů a nebezpečenství svých duše.

Pročež my, ohledně těchto představení, při nichž býci a divá zvěř štvána jest v cirku neb na fóru v rozporu s křesťanskou povinností a milosrdenstvím, toužíce by tato krvavá a pochybná předvádění spíše ďáblův než mužův zrušena byla, a přejíce si učinit opatření ku spáse duší nakolik jen nám lze s pomocí Boží, na všechny a na každého jednotlivého křesťanského vládce v jakémkoliv postavení, ať církevním či světském, říšském, královském neb v kterémkoliv jiném jakkoliv zvaném, stejně tak i veškerému lidu a zemím (přejíce si, by tyto příkazy byly provždy vyhlášeny naším výnosem pod hrozbou exkomunikace a prokletí s následkem trestu), zakázat a nedopouštět umožnění ve svých provinciích, státech, zemích neb městech i jiných místech představení tohoto druhu, kdež jest dráždění býkův a jiné divoké zvěře.

Zakazujeme vojákům i všem ostatním osobám, opěšalým neb na oři, opovažovat se zápasiti s býky či jinými šelmami ve výše uvedených představeních. I pokud kdokoliv z nich přitom dojde smrti své, budiž mu odepřen křesťanský pohřeb.

Podobně zakazujeme duchovním, řádným i laickým, kteříž obdrželi úřadu v Církvi nebo jsou vysvěceni, přítomnost na těchto představeních pod trestem exkomunikace. Jakož i veškeré dluhy, závazky a sázky, jimiž se kterákoliv osoba zavázala, nechť z univerzit či kolejí, s odkazem na býčí zápasy tohoto druhu, byť sama předpokládajíc v nesprávné představě, že koná ku cti svatých, nebo jakýchkoliv církevních výročí neb slavností, jež by měly býti slaveny a ctěny zbožnou chválou, duchovní radostí a slovy pobožnosti, vše takové, nechť už sjednané v minulosti, současnosti nebo budoucnosti, zcela zakazujeme a anulujeme, jakož i vyhlašujeme a prohlašujeme provždy, že jsou neplatnými a bez účinku.

Vynášíme svůj příkaz všem knížatům, hodnostářům, baronům a všem, kteříž obdrželi hodnost ve Svaté Římské Církvi, pod trestem odnětí postavení, jež sami drží v Římské Církvi, ale i všem ostatním křesťanským knížatům a zemským pánům, jimž naše příkazy jsou dány, nabádáme je v Pánu, a nařizujeme, vzhledem k našemu svatému právu na poslušnost, by jej u vážnosti a úctě k Božímu jménu nejstarostlivěji ctili a zachovávali ve svých panstvích a zemích, chápajíce, že získají nejbohatší odměnu od Boha samého za takovéto dobré počínání.

 

A našim ctihodným bratřím napříč světem, otcům, vrchním, arcibiskupům, biskupům a ostatním místním služebníkům, na základě našeho svatého práva na poslušnost, u vážnosti vědomí Božího soudu a hrozby věčného zatracení, přikazujeme, by tento náš výnos zveřejňovali, jak jen je to možné, ve svých zemích a diecézích.

 Bc. Petr Kotrla v diplomové práci píše: "Lidé však ve velké míře papežský  dekret ignorovali. Jakkoli totiž bylo toto rozhodnutí uplatňováno při oficiálních příležitostech a zejména ve velkých městech, v odlehlejších částech země a především na vesnicích zakořenily slavnosti spojené s býky během předchozích staletí natolik, že se lidé odmítali podrobit a opustit své oblíbené tradice pod nátlakem vyšší moci. Situace byla natolik neúnosná, že hned přímý následovník Pia V. na papežském trůnu Řehoř VIII. původní dekret stáhl a zákaz korid přestal platit. Učinil tak i na základě rad spisovatele Fraye Luise Leóna, který řekl, že býčí zápasy již jsou v krvi obyvatel Španělska. A nelze je vymýtit, aniž by to neznamenalo velmi vážné konsekvence ...."  ( moje pozn: a to dodnes. Oficiální církevní politika je   "neutrální", i když někdy kněží dávají požehnaní  matadorům, někteří biskupové se  dokonce účastnili býčích zápasů jako aktéři. Papež zarytě mlčí, na dopisy, prosby,  protesty ochránců zvířat  neodpovídá.)

 

Byčí zápasy stále populární

"...Během týdne, který jsem v tomto poměrně zapadlém koutě Španělska (Roa) strávil, jsem totiž nenarazil na nikoho, kdo by nebyl absolutním ctitelem tradice a fanouškem koridy. Lépe řečeno, kdo by s ní měl alespoň v určitém ohledu problém.

Zde se zcela přirozeně a názorně ukazovalo, jak hluboké mají býčí slavnosti v určitých částech země kořeny, jak samozřejmé je její udržování a jak pevná je její pozice v celospolečenském měřítku. Slavností se účastnilo doslova celé město, bez rozdílu věku, pohlaví nebo sociální příslušnosti. A stejně tak vypadala skladba publika v býčí aréně. Bylo zcela běžné vidět v ochozech amfiteátru rodiny s malými dětmi, mnohdy ještě v kočárku, kterak se celé odpoledne společně baví sledováním krvavé podívané, při níž je zabito několik zvířat.

Právě tyto výjevy nejlépe vystihovaly spojitost fenoménu býčích zápasů s kulturou národa. Fiesta byla pro všechny vrcholem roku. A býčí zápasy vrcholem fiesty. Nikdo tady nepřemýšlel nad etickými nebo morálními principy otázky týrání zvířat v souvislosti s koridou. Na to není prostor, když je člověk od útlého věku stavěn před živý obraz typického rituálu, který je prezentován jako něco ne špatného, ale zcela běžného. Navíc v pozitivním smyslu výjimečného, něčeho, na co je třeba být hrdý."

"Býčí zápasy jsou kamenem úrazu pro humanizaci člověka,"  mexický spisovatel Eduardo del Rio

Souvislost  jistě existuje  mezi býčími zápasy a krvavými ukrutnostmi za španělské občanské války.

Pojď se podívat na krev, jak teče po ulicích! Pojď se podívat na krev, jak teče po ulicích!  Pojď se podívat na krev, jak teče po ulicích!  (Pablo Neruda)

Na rozdíl od "ignorantských cizinců", kteří považují koridu za pouhý "sport", ji španělští znalci a nadšenci vidí jako skutečné umění, bohatou alegorii a vznešené metafyzické drama.  Obhájci koridy tvrdí, že býčí zápasy jsou umění, postavené na "umění zabíjet", "estetickém šoku", jsou spojené s ideologií “vlastenectví”.  Korida si přivlastňuje symboly, kterými se chce ospravedlnit. Používá výrazy rituál, krása, umělecká hodnota, umělecká svoboda, radost. Španělský básník Garcia Lorca nazýval býčí zápasy španělským "autentickým náboženským dramatem", které zahrnuje kuráž a konfrontaci se smrtí.

Pro matadora Curro Seguru jsou býčí zápasy alegorií "boje mezi životem a smrtí". Lidská potřeba se cítit nad zvířaty nadřazeně je evidentní ve slovech picadora Carmela Perez Arevala, který popisuje  akt zabití býka jako " pocit neskonalého štěstí a velikosti".

V románech jako Smrt odpoledne Enest Hemingway   popularizoval býčí zápasy pro světovou veřejnost   a nekriticky přijal absurdní španělskou romantizaci koridy. Pro Hemingwaye býčí zápasy ztělesňovaly zdatnost, umění a odvahu. Hemingway viděl býčí zápasy "jako jediné umění, při kterém je umělec ve smrtelném ohrožení". Mluvil o "emocionální a spirituální intenzitě a čisté klasické kráse, která může být vytvořena člověkem, zvířetem a kouskem červené látky pověšené na tyči". Když kopí propíchne zvířecí tělo a červená krev teče do písku nebo trávy, estetický proces se prohloubí; krev je krása a krása je krev.

Toto fašisoidní adorování násilí, smrti, krve  překračuje všechny politické ideologie a stranické linie jakožto obecná porucha  lidského druhu. Je to očividná kontradikce, že napříč Španělskem trička a zboží vykreslují býka jako krásné a vznešené zvíře, protože jeho majestátní vlastnosti jsou přesně to, co musí lidé dobýt a zdolat. Pokud je býk tak mocný a silný,  o kolik silnější pak musí být člověk, když může přemoci tuto ohromnou sílu? Obrázky pro turisty zobrazují býka běžícího skrze rudou kápi elegantně oblečeného matadora, ale nikdy nezpodobňují  krev. Vylepšené formy evokují velké drama, jsou to ovšem opovrženíhodné lži a propaganda. Očividně je předváděn speciesismus, který redukuje zvířata na nic než zdroje pro lidské využití a evokuje stejnou zdiskreditovanou logiku stojící za každou formou diskriminace člověka vůči člověku.

Býci jsou tu proto, aby byli býci a ne cíle lidského násilí. Humanita je ve velkém nebezpečí, když nedokáže rozeznat barbarství od umění, brutalitu od kultury. Býčí zápasy jsou ubohou hrou dominance, kde narušení jedinci manifestují silný komplex méněcennosti a snaží se demonstrovat svoji sílu a  nadřazenost zvířetem.

Býčí zápasy  propagují temná zákoutí lidské duše, ukazují komplexní souhru mezi agresivními biologickými touhami a regresivními kulturními vlivy. Pokud je býčí zápas "uměleckou formou", tak je jí i rituální kultovní zabití. Jestli je býčí zápas "autentickým náboženským dramatem", může jím být válka a genocida. Samotný termín "býčí zápas" je zkreslený, protože to není ani "zápas" ani " sport". Vysílený, zmrzačený, dezorientovaný býk bez možnosti úniku má svůj osud zpečetěný už od začátku. V posledních 45 letech byli  ve Španělsku v aréně zabiti 4 muži, ale zemřelo 134 000 býků. Býk je zabit, i když "vyhraje". Tolik tedy k Hemingwayově ginem nasáklém, pseudometafyzickém přemítání, že "toto odpoledne nastane smrt, bude to člověk nebo zvíře?" V porovnání s býčími zápasy ve 20. a 30. letech 20. století je dnešní korida ubohou karikaturou, nic víc než turistické představení. Jako laciná simulakra, skutečnou realitou zůstává barbarství, ostrost čepelí, agónie a smrt býků a degradace lidského ducha.

Býčí zápasy jsou příkladem toho, co autor Jim Mason (An Unnatural Order: Why We Are Destroying the Planet and Each) nazývá "misothery"- lidská nenávist a opovržení k zvířatům.  Nutkavá  potřeba lidského druhu dokazovat  svoje nekonečně vyšší, vyspělejší postavení, radikálně odlišné od všech ostatních druhů právě takto, je tragická. Tento obecně lidský jev dovedli Španělé až k "umělecké formě“.
 

Kruté fiesty

Ay, desdichada España!. ¡País de negruras, fuego y horror!. ¡Apoteosis de imbecilidad dirigida por curas lujuriosos, toreros, chulos, prostitutas sin alma, ladrones de frac e ignorantes de fe!... " Nešťastné Španělsko země temnoty, ohně a zatracení...Garcia Lorca

Býčí zápasy jsou pouze jednou z forem ritualizovaného  týrání  zvířat. V zemích, kde probíhají býčí zápasy, ale i v dalších zemích, jako Brazílie, Panama a Nikaragua, se odehrává tisíce fiest (festivalů), kde jsou býci a další zvířata mučena anebo zabíjena, často k poctě svatého patrona a  s požehnáním místního katolického kněze. Během celého roku se ve Španělsku koná deset až dvacet tisíc fiest,  každé město a vesnice oslavuje svého vlastního patrona.  Fiesta může být sekulární či náboženské povahy. Fiesty jsou nejpopulárnější během náboženských svátků, a to zejména během Velikonoční týdne – bez  námitek ze strany katolické církve. Velmi oblíbené jsou fiesty 4. října na svátek sv. Františka  Assisi nebo   17. ledna na svátek Antonia, španělského  patrona zvířat, které jsou spojené se soutěží, kde se sekají hlavy kuřatům a pod.

Neslavně proslula  fiesta ve Manganeses de la Polyorosa, kde vesničané házeli kozla z kostelní věže. Pokud  kozel přežil, byl utopen v městské fontáně.  V obci Villanueve de la Vera zase v opilecké hodokvasu táhnou osla do ulic a přemění ho v krvavou kaši.

Oběťmi krutý fiest jsou však především býci, krávy a telata. Zvířata jsou týrána místními obyvateli (a také turisty) různým způsoby. Několik příkladů:

Becerrada amateur : "býčí zápas", kde jsou býci mladší než 3 roky týráni exaltovaným davem. Mladá zvířata bijí, kopají, tahají za ocas a bodají různými zbraněmi. Tyto události se odehrávají v obcích jako Algamesí (Valencie, Španělsko). Mladí býci jsou v tomto městě  mučeni až k smrti.

 Corraleja (Kolumbie) : býk je v aréně nebo stadionu týrán davem především opilých lidí. Často se vyskytnou nehody a lidé jsou zraněni (a někdy zemřou). K provokaci býka lidé užívají všemožné objekty jako např. deštníky.

Encierros (v Katalánsku a Valencii: Correbous): býčí běh, kde je několik býků hnáno ulicemi davem lidí (někdy na koních, jako ve Francii). Nejznámější příklad je běh býků v Pamploně (Navarra, Španělsko), kde jsou každý rok v červenci  býci běží městem do arény, aby byli večer během koridy zabiti. Dochází k zranění lidí. Během encierros mohou být užiti mladí i dospělí býci (novillos or becerros).

Toro de Agua (v Katalánsku a Valencii: Bous al Mar), Dénie: býci jsou naháněni do vody a vlečeni ven pořád dokola, dokud nezkolabují vyčerpáním. Zvířata často zemřou utopením, srdečním záchvatem nebo jinou příčinou.

Toro de Cuerda/Toro Ensogado/Toro Enmaromado: "býk na laně". Býk je vlečen dlouhém laně přivázaném k rohům, hlavě, nebo krku ulicemi naplněnými rozvášněným davem . Publikum býky různými způsoby zneužívá. Nakonec je býk zastřelen, nebo ubodán k smrti. Tento druh událostí je organizován v obc v Beas de Segura (Andalusie, Španělsko).

Toro de Fuego/Toro Embolado (v Katalánsku a Valencii: Bou Embolat): "ohnivý býk". K rohům býka je upevněno kovové zařízení (dříve to bylo ještě horší - bez kovového zařízení), s kouleni dehtu/téru nebo jiného hořlavého materiálu, který je zapálen.  Býk zpanikaří a začne utíkat, čímž oheň ještě víc rozhoří. Někdy vesničané vetřou na krk a hlavu býka bláto, ale to ne vždy zabrání  těžkým popáleninám býka. "Ohniví býci" jsou zakázáni v mnoha regionech Španělska, ale přesto jsou běžní v průběhu fiest v mnoha vesnicích regionu Valencie a  Medinaceli (Soria, Castilla y León). V tomto regionu probíhají soutěže mezi týmy o to, kdo zapálí oheň rychleji.  Po "zábavě" bývají někdy býci zabiti.

Toros de Pueblo: fiesty, které se odehrávají v Ekvádoru, především v regionu Riobamba. V jakémsi druhu býčí arény je k zádům býka připevněna (přišita k býčí kůži) červená látka (colcha), která obsahuje nějaké peníze. Dav nadšených bojovníků s býky se je snaží získat. Býk nebývá zabit.

Vaquillas: krávy jsou jedna za druhou vypuštěny do ulic a zneužívány různými způsoby velkým davem. Někdy je užita býčí aréna se speciálně zbudovanými místy pro ukrytí lidí. Po nějaké době jsou krávy vráceny do náklaďáku, odkud byly vypuštěny. Tyto události jsou velmi časté v malých vesnicích ve Španělském regionu Aragón.

Embalse de Toros (Tlacotalpan,Mexiko): několik býků a krav je nuceno vypít velké množství alkoholu, musí přeplavat hlubokou řeku. Jakmile dorazí na břeh, jsou honěni a mučeni k smrti noži a dalšími zbraněmi.

Toro de Coria (Extremadura, Španělsko): ve španělském mětě Coria (Extremadura) je býk vpuštěn do arény s železnými svislými mřížemi, za kterými se schovávají diváci. Ti pomocí foukaček zraňují býky papírovými šipkami s hřebíkem uvnitř. Tyto šipky často končí na nejcitlivějších místech býka, jako v očích, nose a varlatech. Často jsou do  těla zvířat také zapíchnuty banderilly. Následně je býk zastřelen, nebo ubodán k smrti.

Toro de la Vega (Tordesillas, Španělsko): Býk je honěn stovkami peších mužů a muži na koni, zatímco je bodán dlouhými lancetami a dalšími zbraněmi dokud nezkolabuje. Když leží na zemi, osoba, která mu dá "fatální" úder má oprávnění k trofeji: ocasu a/nebo varlatům. Po tomto je zvíře zbaveno utrpení.

Yawar Fiesta (or Toropukyai, Peru): Fiesta organizovaná v andském regionu Peru. Kondor (největší dravý pták na světě) je přivázán ke hřbetu býka a to tak, že provazy se provlečou pod kůži býka.  Kondor, reprezentuje domorodé kultury, býk reprezentuje španělské kolonisty,  následuje krvavý masakr...

V dalších zemích, jako Brazílie a Nikaragua jsou býci týrání dalšími způsoby. Například v Brazílii je organizován známý festival Farra do Boi jsou býci zabíjeni všemi možnými hroznými způsoby. Podle brazilského práva je mučení zvířat při festivalu zakázané, ale lidé si to nechtějí nechat vzít.

V zemích jako Indie, Keňa, Korea a Japonsko jsou jsou oblíbené zápasy mezi býky nebo hřebci. Zvířata jsou často "připravena" před bojem (jde o peníze, sázky…). Španělská korida se zalíbila turistům z východní Asie tak, že v Číně a dalších zemích v oblasti rostou arény.

pokračování