Konec kožešinových farem v Česku!

Nad rozpravou v senátu

 

Tak se to povedlo! Zákaz kožešinových farem podepsal 1.srpna 2017 prezident.  Platit by měl od ledna 2019. Po intenzivní rozpravě se pro sněmovní verzi vyslovilo 39 senátorů z přítomných 54, proti byli pouze 3 senátoři (Ivo Valenta, Jan Veleba, Petr Šilar, proti zákazu farem mluvil i Jaroslav Kubera, ale při hlasování samotném chyběl). Ještě před hlasováním v senátu nebyl osud novely zákona na ochranu zvířat proti týrání jistý. Hospodářský výbor doporučil senátorům podpořit pozměňovací návrh, který by odsouval platnost na rok 2023.  Tento pozměňovací návrh se naštěstí neodhlasoval a senátoři vyslovili jasnou podporu sněmovní verzi.

Jsme proti týrání zvířat. Ale kde se to zastaví? Nezakážou nám nakonec i maso?
Jak jsem četla rozpravu senátorů, zaujaly mě dvě věci. Snad žádný ze senátorů neopomněl zdůraznit, že je proti týrání zvířat, že má zvířata rád. Ne že bych to většině věřila. Ale pokrok je někdy i pokrytectví, to, že v dnešní době si už skoro žádný politik netroufne veřejně hlásat, že vůbec nezáleží na zacházení se zvířaty a týrání zvířat je marginální záležitost.  Senátoři byli obeznámeni s výzkumem, který ukázal, že přes 80% občanů - jejich potenciálních voličů- podporuje zákaz kožešinových farem. A stovky lidí jim psaly, aby hlasovali pro zákaz farem.

Další věc, která mě v rozpravě senátorů zaujala byla, že někteří senátoři při rozpravě říkali: Nám by nevadilo zrušení kožešinových farem. Kožešiny v dnešní době nikdo nepotřebuje, je to marnivost atd... Ale dodávali se strachem: Tušíme, že to je začátek nebezpečného trendu. Kde se to zastaví? Nezakážou nám nakonec i maso?

Senátor Petr Šilar: Já osobně si taky myslím, že chov zvířat pro kožešinu, že to je marnivost. ...Co s králíky? Jestli příště nepřijdou na přetřes králíci. Protože hlavně plemena rexu a kastorexu, která se chovají jenom kvůli kožešině... A zdá se mi, že to může přijít za chvíli, že vegetariáni a vegani řeknou, že už chov prasat není potřeba, že nás uživí proso a čirok, že prostě není potřeba chovat prasata. Zaznamenal jsem taky několikrát názor z besed, že už je potřeba zakázat pěstovat řepku, protože je moc žlutá a smrdí.

Víte, to právě skutečně je potřeba, ten zákon, vzít, aby to nebyl první krok k tomu, že tady prostě to bude devastace i zemědělských chovů, které jsou dneska normální, bohulibé a samozřejmě potřebné, nejenom prostě z pohledu týrání zvířat, převládne tento názor. Je potřeba vážit, velice pečlivě vážit.

Senátor Jan Veleba:  Já bych chtěl navázat na vystoupení kolegy Petra Šilara, zejména na tu jeho druhou část, která měla takovou jako prognostický, v závorce tedy možný, vývoj. Chtěl bych vám tady přečíst z listu Neue Osnabrücker Zeitung. Ta zpráva zní. Zelení ve Spolkovém sněmu chtějí zásadně přepracovat ochranu zvířat v Německu. Organizace ochránců zvířat mají dostat právo podávat žaloby. Informoval tento list. Znamenalo by to, že svazy by zastupovaly zájmy prasat, skotu či drůbeže. Chceme dát zvířatům hlas. Vysvětluje Katrin Göringová-Eckardtová, šéfka frakce Zelených ve Spolkovém sněmu.

Takže kromě toho požadují ze zákona definovat podmínky pro chov zvířat ve stájích, které by měly být označeny na balení masa atd. Takže to, co tady říkal, vaším prostřednicím, paní přesedající, kolega Petr Šilar, tak ono to asi by nemusela být jen taková nějaká vize.

 

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera: Takže já největší obavu mám z toho, podobnou, jako když jsme rozhodovali o registrovaném partnerství, bylo řečeno, že děti nikdy, a uplynul rok a už děti jo. Takže skončíme tím, že vlastně i ta růžová prasátka je škoda, aby byla jatečnými zvířaty, když je tolik krásných rostlin a dobrých rostlin, ze kterých se dá dělat salát. A je tady důkaz, že někteří lidé maso nejedí, a jsou tady mezi námi, jsou to právě ty typy, kdy si mi chodí občané stěžovat na radnici, že mladí z jejich rodiny je terorizují, že jsou vegani, a trvají na tom, aby i rodiče byli vegani. To je ta hrůza. Mně nevadí, jestli někdo chce jíst šťovík, ať ho jí, ale nebude mi říkat, co mám jíst já. To bohužel, tam my jsme. Prostě skupina lidí si myslí, že jenom ona byla bohem nadána k tomu, aby rozhodovala, kdy máme chodit spát, co máme dělat, jak se máme chovat. Vnucuje nám tuto svoji filozofii. Ať si dělá svoji. A to ani tak nesouvisí s tím, jestli budeme chránit ta zvířata nebo nebudeme. Ono je to o tom, že to bylo jednu dobu legálním podnikáním, teď najednou prostě z ničeho nic, vlastně to ani není, tuším, vládní návrh, to je poslanecký návrh...

Takže opakuji, já nemám problém s tím, mám sám psa z útulku, mám tedy na ledviny kočku, takovou tu s tou gumou... To jako mám, ale tu už mám po babičce. Takže ta nesouvisí s tímto zákonem, ta už je promlčená. Já chci jenom normální, rozumné... Fanatismus. Ke cti těch ochránců musím říct, že jejich stovky a stovky mailů, kvůli kterým ajťáci stále píšou, vymažte si něco, máte přehlcenou schránku...

Jejich prosby jsou slušné. Ne jako v jiných případech, kdy je to velice sprostý nátlak. Nebudu jmenovat, které to jsou skupiny. V tomto případě jsou to lidé důvěryhodní, opravdu tomu věří, myslí si to – to je všechno v pořádku. Ale opět říkám. Jak zajistíte, že za rok tady nebudeme mít další zákon, který bude zakazovat, jak to vyplývá z toho článku, že v Evropě už tito magoři začínají vyhrávat, zejména v těch oněch úžasných vyspělých zemích, kde tyto věci mají velké zastání, že tady nebudeme mít za rok zákon, který se už nebude týkat těchto zvířat, ale nakonec i kuřátka a slepice a všechno toto – takhle ne... bude to v přírodě... Proč by měl někdo chovat slepice pro to, aby snášely vajíčka, celkem pod velkým tlakem. Aby snášely co nejvíc, dělají se s nimi různé psí kusy, aby měly do největší snášenlivost, stejně jako kravičky, kde se dojivost zvýšila možná padesátkrát; za mě to bylo vždycky deset litrů, teď už nevím, možné je to sto dvacet, jak se to přikrmovalo...

Moje obava je jediná. Končí to, vaším prostřednictvím, pane senátore Lásko? Nebo je to začátek nějakého nového procesu. To si nejsem jistý, to nevím... Kdybych to věděl, že to tím končí, nemám s tím žádný problém. Mám ovšem obavu, že to tím nekončí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Samozřejmě, že mám obavy, že to nekončí. Jsou to lidé, kteří ještě v průměru jsou celkem mladí, a myslím, že dostanou chuť řešit další problémy, které vnímají, že jsou nehumánní. Pravděpodobně, kdyby se k tomu přistupovalo fér, tak daleko větší týraní zvířat jsou třeba chovy slepic, chovy kuřat. Nakonec tur žil vždycky v přírodě. Dneska je dobytek přivázán ke žlabům. Dříve běhal tento dobytek volně v přírodě. Takto by se to mohlo demagogicky vykládat. Já se s tím neztotožňuji, ale říkám to jako příklad….Jenom se obávám, že je to začátek, že to může mít pokračování. Moc před tím varuji.

Odpověď senátora Žaloudíka a poslance Böhnische vylekaným senátorům

Senátor Jan Žaloudík: je tady strach vážených kolegů vcelku zkušených a vyrovnaných s životem, že bude hůře, že budou další zákazy a tak, že se zakáže i požívání masa, musím ujistit, že nepochybně ano, ale radostné je, že se toho nedožijí, protože zatím určitě víc než 80 % konzumuje maso, takže ty zákazy tak rychle nepůjdou….

A potom je tady můj strach, který nabývá na síle z toho, že přece jenom určitá část kolegů, kolegyň bude mít nějak pocit, že byli znásilněni k něčemu, že jo, muselo se to schválit, je to hrozné. To bych rád, kdyby v nich nezůstalo. Společnost dozrává prostě k tomu, že už není technologicky nutné nosit na sobě kůži z mrtvoly. Kožešina je z mrtvoly. Lezou do ní roztoči. Umělé kožešiny jsou hezčí. Bundy z dutých vláken, teplejší, lehčí. Tak to prostě je. Mohli bychom si taky říkat, víte co, naši kolegové senátoři už před časem za starého Říma byli společností chráněni, že se provozovaly... V jedné kleci byly divé šelmy, v jiné kleci byli gladiátoři, teď to pustili do sebe. Úžasná zábava, úžasný podnik. Nepochybuji, že na tom řada lidí vydělávala. Pak nějak časem to vyšumělo, říkalo se, že společnost už to nechce, teď už by si to nikdo nedovolil.

Teď je zase doba taková, abych, vaším prostřednictvím, paní předsedající, ujistil pana kolegu Kuberu, že nejsme ani na začátku a vůbec ne na konci. Je to prostě další krůček, dochází k tomu jednou za 50 – 100 let, jsem pyšný na to, že je tady jeden zákon, kde se i trošku civilizačně, malinko posuneme přes dva živočišné druhy, jistě, chudáci, nutrie, ale ty jsou na tom trošku jinak, ti králíci taky. Plně souhlasím s tím, věnujme nadále pozornost a vytvářejme další zákony, aby, když už se něco musí zabíjet, zvládnout to tak, aby se to zabíjelo kulturně, ne na těch linkách.

Poslanec Robin Böhnisch:  Na začátku pan senátor Oberfalzer zmínil zajímavou věc, klecové chovy slepic, věc, která je předmětem zájmu nejen ochranářů, ale veřejnosti obecně. Stojí za to zmínit, že zákon, který novelizujeme, je z roku 1992. Když si zákon o ochraně zvířat proti týrání otevřete, jeho dnešní podoba je spíš takovým hrůzným seznamem toho, co ještě se zvířaty můžeme dělat. Zákon si zaslouží, když ne zásadní novelizaci, tak určitě novelizaci dílčí i v příštích letech. To je proces, právo je proces. Tím odpovídám i na tu do vzduchu několikrát vnesenou otázku, co bude příště. Nevíme, ale něco příště určitě bude. Už o tom mluvil pan senátor Láska. Jako jsme se vzdali některých kulinářských záležitostí v minulosti, jako jsme se vzdali některých folklorních záležitostí, týkajících se zvířat, ať to byla ČR nebo jiná evropská země, např. Maďarsko kde bylo zvykem v pustě zakopávat kohouty, urážet jejich hlavy holí, což byl určitý znak dospělosti, dělo se to ještě před pár lety. Je to prostě vývoj, tak jak se chováme ke zvířatům. Už neházíme tučňáky do kotle, nezískáváme z nich olej. Už nekopeme karakulské ovce do břicha, abychom vypudili mláďata a stáhli z nich persian. Je pravděpodobné, že do budoucna přestaneme dělat některé věci, které jsou dneska u nás ještě přijatelné. Ale to bude na vás a na vašich nástupcích a bude to na Poslanecké sněmovně a budoucích poslancích, nakolik vyslyší veřejnou poptávku, přijde-li jaká.

Jste poplašen úspěchy kampaně proti Huntingdon Life Sciences (morálně, vědecky a téměř i finančně zbankrotované společnosti); polekal Vás i zákaz kožešinových farem a další plány aktivistů v oblasti myslivosti. Tyto úspěchy se nedostavily proto, že aktivisté otrávili pitnou vodu britského národa narkotikem zvířecích práv. Stojí za nimi racionální námitky vůči nesmyslnému týrání zvířat a chatrným ospravedlněním, která nám nabízejí organizátoři tohoto týrání