Víte proč si zvířata hrají? Jaké jsou jejich sny a fantazie? Jak vypadá svět jejich očima? Jak blízké jsou jejich prožitky těm našim? Proč možná sloni pohřbívají své mrtvé? Co nutí ptáky zpívat a jeřáby tančit? Oceňují zvířata umění? Znají rozdíl mezi dobrým a zlým? Prožívají strach nebo úžas? Tato kniha zkoumá rozsah, v jakém mohou být zvířata našimi průvodci, duchovními přáteli a společníky na cestě životem a v jakém s námi sdílejí věci, jež nás činí nejhlouběji lidskými. Každá kapitola pojednává o určitém konkrétním aspektu života zvířat.
V roce 2009 vydalo nakladatelství Tomáše Janečka-Emitos
Předmluva Toma Regana
Jaké jsme to my lidé dílo! Jsme si tak nejistí svým místem ve velkém schématu věcí, že používáme svou řeč, abychom maskovali existenciální úzkost. Na jednom konci sémantického žebříčku nalézáme slova živočich, zvíře, na druhé straně slovo člověk. Že i lidé jsou živočichové, je, zdá se, znepokojující fakt, na který bychom rádi zapomněli. Koneckonců žádný člověk, který má sebeúctu, by nechtěl být přistižen při tom, že „jedná jako zvíře".
Toto popírání naší živočišnosti nemohlo zůstat bez následků. Předně, živilo staletí lhostejnosti a nevědomosti ohledně našich chlupatých, opeřených a šupinatých bratrů a sester. Sotvakdo zkoumá něco, co podle jeho přesvědčení za žádné zvláštní bádání nestojí. Proto bychom se neměli divit, když (jak to platí v dominantních tradicích západního světa) se na ne-lidské živočichy pohlíží jako na méněcenné bytosti, které nemají jiný účel než sloužit zájmům nadřazeného druhu Homo sapiens. Nepatří snad šimpanzi do biomedicínských laboratoří? Není důvodem pro existenci prasete šunka mezi dvěma plátky chleba? Co by mohlo být jasnější?
Část síly umírněných, s elegancí vyřčených slov, která můžeme číst na těchto stránkách, vychází z Garyho vlídně, ale rezolutně kritického postoje vůči této ostudné historii arogance našeho druhu. Kde je místo pro naši skvostnou nadřazenost, když čteme, jak gorily truchlí nad ztrátou přátel, sloni se pokoušejí utěšit své umírající druhy, mladí ptáci se musejí učit, co mají zpívat, psi hyenovití riskují své životy pro život štěněte, delfíni, kosatky a jeřábi američtí dovádějí jen pro prostou radost ze hry a husy i kavky si vybírají partnery na celý život?
Jelikož jsme pohlíželi na ostatní živočichy krátkozrakým objektivem vlastní důležitosti, špatně jsme pochopili, kým a čím jsme. Protože jsme svou nevědomost opakovali jeden druhému, zaměnili jsme ji za vědění. Není třeba žádného zvláštního školení, abychom poznali, jak málo víme. Je zapotřebí zvláštního druhu moudrosti, abychom si to přiznali a překonali to. Gary Kowalski, jak dokazuje na každé straně této knihy, patří mezi těch velmi málo moudrých.
Jak jsem poznamenal výše, pocit nadřazenosti našeho druhu infikoval způsob, jakým chápeme ostatní zvířata. Není překvapením, že naše sdílená lhostejnost živila široce rozšířené mylné představy o tom, kým a čím jsme. My, lidé zabředlí v tradicích popírání, jsme chtěli vidět sami sebe jako ty, kteří jsou v tomto světě, ale ne z něho - jako někoho, kdo žije ve větším společenství života, ale není jeho rovnocenným členem.
Bude-li Gary Kowalski pokračovat svou cestou, tato přespříliš vžitá mylná představa dlouho nevydrží. Jsou-li nám ne-lidští živočichové tak podobní, jak můžeme být o tolik lepší než oni? Jsou-li nejen v tomto světě, ale také z tohoto světa, jak se na sebe můžeme dále dívat jako na někoho, kdo stojí mimo obec života?
„Jsme mladšími sourozenci v rodině života - věčnými novorozenci zvířecí říše," píše Gary Kowalski ke konci této knihy. „Zásadním způsobem potřebujeme ostatní tvory, aby nám sdělili, kým jsme." Ať už se od těchto opomíjených učitelů učíme či ne, jedno je jisté: všechna zvířata mají štěstí, že je Gary Kowalski naším společným velvyslancem vytvářejícím poznávací prostor, ve kterém ostatní zvířata mohou vyjadřovat pravdy, jež znají, a připravovat tak duchovní místo, kde je uslyšíme.
Tom Regan je profesorem a děkanem fakulty filosofie a náboženství na North Carolina State University.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||