Singer se narodil v malé polské vesnici jménem Leoncin, kde byl jeho otec chasidským rabínem. I když tam Singer žil jen první tři roky života, pamatoval si, že v domě bylo málo nábytku, ale hodně knih. Pamatuje se rovněž na zvířata. „Každý týden byl trh a mnoho rolníků přivádělo do města hospodářská zvířata. Jednou jsem viděl, jak jakýsi rolník bije prase. Asi kvičelo. Běžel jsem k mámě a řekl jí, že prase pláče, protože ho ten člověk tluče holí. Velmi živě se na to pamatuji. Již tehdy jsem myslel jako vegetarián." Hlavní otázkou, která pronásledovala mladého Singera, bylo to, proč je na světě tolik krveprolití. Nedostával na ni uspokojivé odpovědi od otce, matky ani z knih o morálce, které četl v překladech do hebrejštiny nebo jidiš. „Četl jsem v knize Leviticus o obětinách, které kněží pálili na oltářích: ovcích, beranech, kozách a hrdličkách, kterým ukroutili hlavy a jejichž krví stříkali jako nějakou lahodnou sladkostí na Pána. A stále znovu jsem se ptal sám sebe, proč by měl mít Bůh, stvořitel všech lidí a všech tvorů, potěšení z těchto hrůz?" V knize Rodina Muskatů popisuje jatka na Janašovském tržišti: Stejné krví potřísněné zdi, slepice a kohouti jdoucí na smrt, vřískající stejnými hlasy: "Co jsem provedl, abych si zasloužil tohle? Vrazi!“ Protože je večer, odráží se na řeznických čepelích ostré světlo lamp. Ženy se tlačí kupředu, každá se svou slepicí, kterou si chce dát zabít. Nosiči nakládají do košíků mrtvé ptáky a odnášejí je ke škubačům. Toto peklo se vysmívalo všem žvástům o humanismu. Vyprávěč, hluboce zneklidněn tím, co viděl, učiní následující rozhodnutí: „Již dlouho uvažuji o tom, že se stanu vegetariánem, a v tomto okamžiku jsem se zapřisáhl, že se již nikdy nedotknu kusu masa nebo ryby.“ Ve Vysvědčení , dalším životopisném románu, který se odehrává ve Varšavě, se mladý vyprávěč zastaví před obchodem s klobásami a dívá se na klobásy visící ve výkladní skříni. Tiše je osloví: „Kdysi jste byly naživu, trpěly, ale teď už máte po trápení. Po nějakém svíjení nebo utrpení už nezůstalo ani stopy. Je kdesi v kosmu pamětní destička, na které je napsáno, že se nějaká kráva jmenovala Kvjatule a nechala se jedenáct let dojit? Když se jí pak ve dvanáctém roce scvrklo vemeno, odvedli ji na jatka, kde jí odříkali požehnání a prořízli hrdlo." Ptá se proto:
„Jak dlouho se ještě bude Bůh dívat na tohle vaše strašné peklo a mlčet?
Proč potřebujete tento oceán krve a masa, jehož puch se šíří po celém
vašem vesmíru?... Vytvořili jste tato neomezená jatka pouze proto, abyste nám
ukázali svoji moc a moudrost? Přikazujete nám, abychom vás kvůli tomu
milovali z celého srdce?" Vegetariánský protest Když přišel Singer do jídelny na lodi, která ho vezla v roce 1935 z Cherbourgu do New Yorku, vyžádal si samostatný stůl, protože měl pocit, že se mu naskytla příležitost, aby učinil rozhodnutí, o kterém již nějakou dobu přemýšlel. „Kupodivu jsem léta uvažoval o tom, že se stanu vegetariánem. Již jsem prošel několika obdobími, kdy jsem nejedl žádné maso. Často jsem však musel jíst na dluh v Klubu spisovatelů a chyběla mi odvaha, abych si vyžádal nějaký bezmasý pokrm. Musel jsem to odložit na dobu, kdy budu moci jednat podle svého přesvědčení." A tehdy to učinil. Když přišel číšník, aby vyslechl objednávku, řekl mu: „Je mi líto, ale jsem vegetarián." Singer, který byl od roku 1962 nepřetržitě vegetariánem, často říkal, že tím, že nejí maso a ryby, protestuje proti způsobu, jakým lidé zacházejí s Božími tvory.To, jak bylo pro Singera vegetariánství důležité, je zřejmé z rozhovoru, který poskytl ve svém bytě na Manhattanu 9. srpna 1964. Poté, co Singer a oba redaktoři již probrali řadu témat, včetně prvních Singerových let ve Spojených státech jako spisovatele, umění překladu, světové literatury a literatury v jidiš, řekl jeden z redaktorů: „Myslím, že to bude stačit." Ale Singer ještě neskončil. „Chtěl bych dodat, že jsem naprostý vegetarián. Možná by pro vás mohlo být zajímavé, že sice nemám žádné dogma, toto však dogmatem je." Řekl dále redaktorům, že dokud se budeme chovat krutě ke zvířatům a aplikovat na ně princip, že kdo má moc, má i všechna práva, bude stejný princip aplikován i na nás. „Toto se stalo v poslední době jakýmsi mým náboženstvím a mohu jen doufat, že jednoho dne lidstvo skončí s pojídáním masa a lovem pro zábavu."
V
Americe byl Singer při návštěvě kolonie Židů, hovořících jidiš, kde
socialisté, anarchisté a freudovci diskutovali o „šablonovitých lécích
na choroby světa", překvapen a zklamán, že „nikdo v kolonii nemyslí
na zla, páchaná každodenně na Božích tvorech miliony lovců, vědců zabývajících
se vivisekcemi a řezníky". Později v jedné newyorské restauraci, když
pročítal novinové příběhy o vybraných „lidských výstřednostech a zvláštním
chování", napadlo ho: „Spojení jatek, bordelu a blázince - to je pravá
podoba světa." Lov se zdál Singerovi stejně odporný jako zabíjení zvířat a jejich pojídání. Nedlouho po příchodu do Ameriky spatřil malbu lovců na koních a pomyslel si: „Jaká odpudivá forma zábavy! Nejdřív jdou do kostela, zpívají chvalozpěvy na Krista a pak jedou honit nějakou vyhládlou lišku."
V
úvodu ke knize Dudleye
Giehla o vegetariánství,
vydané v roce 1979, položil Singer otázku, která je považována za věčnou:
„Co dává člověku právo zabít nějaké zvíře a často ho i mučit, aby
si naplnil břicho jeho masem?" „Nyní víme, jak jsme vždy instinktivně věděli, že zvířata trpí stejně jako lidské bytosti. Jejich emoce a citlivost jsou často silnější než u člověka. Různí filozofové a náboženští vůdci se pokoušeli přesvědčit své žáky a stoupence, že zvířata jsou jen stroje bez duše, bez cítění. Každý, kdo však žil s nějakým zvířetem - ať již psem, ptákem nebo jen s myší - ví, že tato teorie je bezostyšná lež, vymyšlená k ospravedlnění krutosti." Po
Singerově smrti v roce 1991 vyšel v
New York Times Book Review dlouhý
nekrolog, ve kterém však chyběla jakákoliv zmínka o tom, že byl vegetariánem.
Článek, který vyšel ve stejném periodiku následující neděli, však na
tuto součást jeho života nezapomněl: „Děsil se i slepičí polévky a stal se naprostým vegetariánem. Od dětství byl svědkem, že všude vládne právo silnějšího, že člověk je silnější než kuře - člověk jí kuřata a nikoliv naopak. Při jeho přednáškách o životě a literatuře se často na jeho počest pořádaly večeře a hostitelé, kteří s ním sympatizovali, podávali vegetariánské pokrmy. „Určitým skromným způsobem jsem kuřatům pomohl," řekl Singer. „Pokud budu mít někdy nějaký pomník, postaví mi ho kuřata." Pokud se musel Singer zúčastnit večeře, na které se podávala kuřata, odmítal hlavní chod. Když se ho kdysi jedna žena zeptala, zda nejí kuřecí maso ze „zdravotních důvodů", odpověděl: „Ano, pro zdraví kuřat." Jediným ospravedlněním k zabíjení zvířat, napsal Singer, je skutečnost, že člověk dokáže uchopit do ruky nůž nebo sekyru a je natolik prohnaný a sobecký, aby zabíjel kvůli vlastnímu prospěchu". „Veškeré jejich hezké řeči o humanismu, lepších zítřcích, krásné budoucnosti nemají smysl, dokud budou zabíjet kvůli potravě nebo pro zábavu." I když Singer napsal, že si uvědomuje, že neúcta lidstva ke zvířatům brzy neskončí, je dobré, že existují lidé, kteří proti zabíjení a mučení nevinných ostře protestují". ---------------------------------------------- Singer krmil holuby. Dorothea Strausová napsala, že byl „známým zjevem na horní Broadwayi, kde sypal zrní zmáčeným městským holubům." Krmil je z hnědého papírového sáčku, jaké dávají v obchodech se smíšeným zbožím, zrním, koupeným v místních obchodech. „V okamžiku, kdy jsem vyšel se sáčkem krmení," řekl Singer, „začali se ke mně slétat i ze vzdálených bloků." Dorothea Strausová popsala scénu takto: „Ptáci se beze strachu kupí kolem něho a on sleduje jejich přesné dopady na zem a zobání a ve velkých modrých očích má cosi, co se podobá lásce. Pouze Bůh ví, co pociťují tito tvorové, říká si pro sebe. Holubi nalezli přítele a Isaac Singer si v jejich středu nepřipadá sám. Singerova dlouholetá asistentka Dvorach Teluškinová napsala, že Singer často při přestávkách v práci vzal sáček s krmením a šel do Riverside Parku. „Krmení holubů bylo v Isaacově práci důležitým obřadem." Popsala jednu z těchto vycházek: „Isaac seděl skloněný na lavičce a rozhazoval po zemi semínka. Holubi se mu shromáždili u nohou, energicky zobali a on se na ně mlčky díval. Hodil několik hrstí i malému vrabci a pozoroval, jak se tvoreček krmil. Tenhle vlevo, řekl najednou a napřímil se. Zajímá mě ten malý. Ti velcí to popadnou jen pro sebe.“ Byl vždy pozorný k těm zranitelným, ať jakéhokoliv druhu, a proto se hodně zajímal o mrzáky, obry a další lidi, které ostatní pokládali za „podivíny". „Nemohu si pomoci," řekl Teluškinové, „ale pro mě to jsou lidé jako ostatní. Jen vystrašené duše, které nikdo nechápe." --------------------------------------------- V Nepřátelích: Příběhu lásky jde Herman v padajícím sněhu po Mermaid Avenue v Brooklynu a náhle spatří mrtvého holuba. „Nu, posvátný tvore, už jsi svůj život dožil," pomyslel si, a znovu činí výtky Bohu. „Proč jsi ho stvořil, když měl takto skončit? Jak dlouho chceš ještě mlčet, Všemocný sadisto?" J.B. SINGER říká v knize Kajícník
ústy své postavy: Studoval jsem dost, abych věděl, že Tóra pokládá
jedení masa za „nezbytné zlo“. Tóra hovoří s opovržením o těch, kteří
touží po hrncích plných masa.Vždycky jsem cítil vřelou sympatii k oněm
skupinám v Indii, které praktikují vegetariánství jako součást svého náboženství.
Všechno, co má dělat se zabíjením, stahováním z kůže nebo lovem, ve mně
odedávna vzbuzovalo odpor a pocity provinění, jaké slovy nelze popsat. Občas
mě napadlo, že i kdyby označil hlas z nebes vraždění zvířat a prolévání
jejich krve za ctnost, odpověděl bych jako to tanaité, kteří říkali :
“Nezajímají nás hlasy z nebes .“….Často mi říkají: „Nemusíš být
svatější než světci. Nesmíš litovat zvířata víc, než to činí Všemohoucí.“
Někteří mě odsuzují, že nejím o šabatu maso ani ryby. Já jim ale
pokaždé povídám : “Jestli za to, že nejím maso, skončím v pekle, s
radostí takový trest přijmu". Jsem naprosto přesvědčený, že dokud
budou lidé prolévat krev Božích stvoření, nebude na zemi pokoj. Od prolití
zvířecí krve k prolití krve lidské je jen nepatrný krůček. Podle mě
platí „Nezabiješ “ i vůči zvířatům.
I.
B. SINGER
píše v doslovu své knížky:
"Vzpomínám si, že jsem
kdysi řekl, že i když věřím v Boha a obdivuji se Jeho božské moudrost,
nedokážu vidět a velebit Jeho milosrdenství. Kdybych měl jít proti Všemohoucímu
demonstrovat, nesl bych transparent se sloganem NESPRAVEDLIVÝ K ŽIVOTU!…. Jsem
dosud stejně zmatený a otřesený bídou a brutalitou života jako v šesti
letech, když mi matka předčítala vyprávění o válce z Jozua a hrůzostrašné
příběhy o zničení Jeruzaléma, při nichž stydla krev v žilách. Pořád
si říkám, že není a nemůže být žádné ospravedlnění ani pro trápení
vyhladovělého vlka ani pro bolest poraněné ovce. Dokud přebýváme ve své
tělesnosti, bezbranné vůči všemožným způsobům utrpení, nelze nalézt
na katastrofu existence žádný skutečný lék …Koneckonců, absolutní řešení
by anulovalo největší dar, který Bůh lidstvu poskytl: svobodnou vůli. Podle
mě není víra v Boha a protest proti zákonitostem života v rozporu. Výrazný
prvek protestu najdeme v každém náboženství. Ti, kteří své životy zasvětí
službě Bohu, se často odvažují zpochybňovat Jeho spravedlnost a bouřit se
proti Jeho zdánlivé neutralitě v lidském zápase mezi dobrem a zlem. Domnívám
se tudíž, že mezi vzpourou a modlitbou není žádný zásadní rozdíl . Když člověk zabije zvíře pro jídlo,
zanedbává tím svůj vlastní hlad po spravedlnosti. Člověk doufá ve slitování,
ale je neochotný slitovat se nad ostatními. Jak pak může očekávat slitování
od Boha ? Je nečestné vyžadovat něco, co sami nechceme dát".
Kampaň
PETY (People for the Ethical Treatment of Animals),
která přirovnává utrpení dobytka k utrpení obětí holocaustu. Výstava
rozhořčila nejen přeživší a židovské skupiny. Kampaň s názvem „Holocaust na vašem
talíři“ vedle sebe klade záběry Židů v koncentračních táborech
a obrázky z masných farem. Byla odsuzována za to, že “trivializuje”
masové vraždění Židů nacistickým režimem za druhé světové války.
Mnoho lidí kampaň pobuřuje a uráží je srovnávání lidského utrpení se
zvířecím. Stephen R. Dujack, vnuk Singera
podpořil kampaň PETY. Dokud budou lidé prolévat krev zvířat, nebude na zemi pokoj. Od zabíjení zvířat jen nepatrný krůček k budování Hitlerových plynových komor a Stalinových koncentráků…. Nikdy nebude spravedlnost, dokud člověk bude nožem nebo zbraní zabíjet slabší než je sám.... Singer uprchl z Evropy před nacisty a většinu své rodiny ztratil za holocaustu.V důsledku toho co viděl a zažil se stal vegetariánem.
|
Výstava
je souborem 20-ti metrových panelů ukazujících fotografie, které jsou k vidění
i na webové stránce Pety. Záběry ukazují oběti holocaustu, vychrtlé muže,
davy lidí naháněné do vagónů, děti za ostnatým drátem, hromady lidských
těl, které se objevují vedle podobných záběrů dobytka, prasat a kuřat.