Indická náboženství, hinduismus

 

Hinduismus není jedním náboženstvím, ale velkou skupinou navzájem propojených vyznání. Označení hinduismus byl zaveden na Západě jako zastřešující pojem. Nejstaršími autoritativními texty jsou védy (asi 1500 př. Kr.), bráhmany (asi 1000 př. Kr.) a upanišady, vznikající v průběhu 2. poloviny 1. tisíciletí před Kristem.
 
Kromě těchto textů existuje řada dalších, z nichž nejznámější jsou eposy „Mahábháratam" a „Rámájana ". Částí „Mahábháraty" je populární Bhagavadgítá" (Zpěv vznešeného). Oba eposy líčí souboj dobra a zla a konečné vítězství řádu a dobra. Nejmladšími texty jsou purány (postupně mezi 4.-13. stol. po Kr.), komentáře k textům předchozím. Indické myšlení je charakteristické mnohostí názorů a pojetí. Přes všechnu rozmanitost názorů však můžeme vymezit několik základních společných témat.
 
Vše, co existuje, drží řád - dharma. Etickým tématem je nauka o karmě, o tom, že veškeré naše činy se neztrácejí, nejsou zapomenuty a rozhodují o naší budoucnosti. Dobré činy o dobré budoucnosti, špatné o nedobré. Dokud člověk nenaplní míru dobrých činů, bude se jeho duch převtělovat do nových existencí; až ji naplní, splyne atman s brahma. To je konečný cíl, vysvobození (mókša).  Jsou rozpracovány různé cesty k tomuto vysvobození, jež lze souhrnně zařadit pod pojem jóga (připojení atmanu k brahma). 
 
Existují i neortodoxní systémy Čárváka, hrubě materialistické učení nebo Džinismus, základní myšlenkou Džinismu je nenásilí (ahinsá). Jeho projevem je respektování veškerého života: lidí, zvířat, rostlin. Nezabíjet nic živého, tj. nezabít ani neobtěžovat žádné zvíře (přecezovat pitnou vodu pro odstranění drobných živočichů, nosit závoj, abychom nevdechli hmyz. Někteří mniši mají přes ústa pruh látky, jiní před sebou při chůzi nebo před usednutím zametají jen proto, aby neusmrtili ani toho nejmenšího tvora. Všichni džinisté jsou vegetariáni. Nemohou vykonávat určitá povolání, nemohou např. obdělávat půdu jako rolníci, kteří při své práci mohou poranit zvířata.
 
Rozsáhlý indický epos Mahábhárata (čítající přes sto tisíc veršů a napsaný mezi lety 500 př. Kr. a 500 po Kr.) končí nádherným příběhem o psu. Velký císař Judištira se v závěru své vlády vydal na poslední cestu na sever. Doprovázeli ho čtyři bratři, známí jako Pandavové, a jejich společná manželka Draupadí. K družině se připojil také malý pes Pária. Čtveřice bratrů a jejich manželka postupně Podlehli nemocem. Nakonec zbyli pouze Judištira a pes. Když došli k nebeským branám, císaře přivítal sám Indra, král bohů, ve zlatém voze. Nabídl mu, aby si přisedl a podílel se na královské a božské nádheře.
 
Judištira odpovídá: „Tento pes, ó Pane minulosti a přítomnosti, mi byl stálým a věrným společníkem. Měl by jít se mnou. Mé srdce je plné soucitu s ním."
 
Král bohů mu říká: „Nesmrtelnost podobnou mé, ó Králi, blahobyt překonávající vše na zemi, slávu a všechny radosti nebes, to vše jsi dnes získal. Opusť toho psa. Není v tom nic krutého."
 
Judištira říká: „Ó Bože tisíců očí, ó ty spravedlivých mravů, vždycky jsem se choval poctivě. Teď je pro mne těžké udělat nečestný čin. Netoužím po bohatství, kvůli němuž musím opustit toho, který je mi oddán."
 
Indra říká: „V nebi není žádné místo pro lidi se psy. Kromě toho, božstva zvaná Kródhavasové takovým lidem upírají všechny zásluhy. Přemýšlej o tom, ó Králi spravedlivých. Opust toho psa. Není to kruté."
 
Judištira králi bohů říká: „Za žádných okolností se od toho psa neodloučím, abych získal štěstí pro sebe."
 
 Král bohů se ho naposledy pokouší přesvědčit: „Vzdáš-li se psa, získáš nebeský svět. Už ses vzdal bratrů á manželky. Dosáhl jsi nebe svými vlastními činy. Už jsi vše opustil. Jak můžeš být tak popletený a nevzdat se pouhého psa?"
 
Judištira stále odmítá a říká, že opustil manželku a bratry proto, že už byli mrtví, ale od živého psa se neodloučí.
 
V tu chvíli se ukazuje, že pes není nikdo jiný než Král spravedlnosti osobně. Je pozoruhodné, že v Indii, kde si dnes lidé psů zrovna neváží, bylo toto zvíře již pět století před Kristem tak jednoznačně spojováno s věrností, oddaností, a zejména láskou.
 
 
 
Indie - ráj a peklo zvířat?