|
|
Nedávný (článek je už z roku 2015 )
rozsáhlý výzkum Faunalytics
naznačuje, že v USA jen jeden z pěti nových vegetariánů nebo veganů u tohoto
stravování zůstane. Řečeno jinak, 84 % vegetariánů/veganů se vrátí ke
konzumaci masa nebo jiných zvířecích produktů.
Zaprvé, ačkoli to na první pohled může vypadat jako děsivá zpráva, myslím
si, že to tak ve skutečnosti není. Znamená to, že existuje mnohem větší
potenciál pro veg*nství než těch současných pár procent. Znamená to, že
mnohem víc lidí zvažovalo nebo může zvažovat stát se veg*nem. Znamená to, že
pokud zvládneme odstranit některé překážky, je tu enormní potenciál pro růst
hnutí. Podívejte se na to takto: kdyby všichni lidé, kteří začali s veg*nskou
stravou, u ní zůstali, měli už bychom potřebnou kritickou masu!
Za druhé, co se týče motivace. Skutečnost, že stávající vegetariáni zmiňují
"ochranu zvířat" jako důvod pro to být vegetariánem v mnohem větší míře než
ex-vegetariáni (68 % vs. 27%), vede některé lidi (mezi nimi je i
Matt Ball)
k závěru, že "altruistické" důvody poskytují největší "motivaci proč
zůstat". Zdraví jako motivátor by tedy podle této interpretace nebylo dobrým
argumentem, který při přesvědčování lidí používat. Myslím si, že by to mohl
být nesprávný závěr, který si z tohoto výzkumu odnést. Přinejmenším bych
chtěl nabídnout alternativní interpretaci.
Pokud chceme, aby u veg*nství zůstalo více lidí, je nepochybně přínosné
zajistit, aby lidé měli solidní motivaci, protože tak s menší
pravděpodobností sejdou z veganské cesty. Etická motivace je v tomto smyslu
silnější. A prakticky jediný důvod, proč se konzistentně držet
vegetariánské/veganské stravy je přesvědčení, že by se zvířata neměla jíst
(jakýkoli jiný argument by neměl žádný problém s přinejmenším nízkou
konzumací zvířecích produktů). Existují nicméně různé způsoby, jak
zjednodušit veg*nům zůstat veg*ny. Jedním z nich je zvýšit jejich motivaci,
další je zabývat se prostředím, ve kterém se pohybují. Jistě by pomohlo,
kdybychom mohli do jejich okolí (zvláště do rodiny nebo mezi kolegy) přidat
jednoho či dva veg*ny. Vytvořit pro veg*ny více chápající a vstřícnější
prostředí nevyžaduje, že bude přímo veganské, a je to asi mnohem schůdnější
cesta. A v tomto ohledu – aby se veg*ství stalo mainstreamovější – se
zdraví jeví jako motivace, která může přesvědčit více lidí.
Další pochybnosti ohledně interpretace výzkumu HRC , a to, že bychom se měli
zaměřit na etickou motivaci, především zvířata:
-
Pokud se nemýlím, nemůžeme z výzkumu interpretovat
počáteční motivaci a
současnou motivaci veganů. Klidně to může být tak (jak skutečně jeden výzkum
naznačuje), že mnoho lidí se posune od zdravotní motivace k etické motivaci.
Co když by byla zdravotní motivace a argumentace zdravím pro počáteční
přilákání lidí vhodnější? Pokud by to tak bylo, argument pro zaměření se při
veškeré komunikaci na zvířata by neobstál. Naopak.
-
U respondentů může fungovat
autoselekce, kdy eticky (zvláště zvířecími
právy) motivovaní lidí spíše odpoví a mohou se přiklánět k tomu dávat určité
odpovědi.
-
Musíme vzít také v úvahu to, zda recidivisté konzumují maso tak jako
předtím nebo zda jsou stále z větší části veg*ni a stravují se veg*nsky,
řekněme, 6 dní v týdnu. Velké množství takových lidí způsobí velký rozdíl. I
pokud by se zdravotní vegetariáni nedrželi konzistentně své stravy, avšak většinou ano, a pokud bychom mohli snadno "vyrobit" zdravotní
vegetariány, byl by to argument ve prospěch argumentace zdravím. Podobně,
abychom mohli o všem získat dobou představu, potřebovali bychom vzít v úvahu
dobu, jakou byli lidé veg*ny.
-
Skutečný důvod pro obavy by byl, kdyby se ex veg*ni o veg*ství
špatně
vyjadřovali.
Bylo by skvělé říct, že by lidé měli být motivováni etickými důvody, ale to
neznamená, že to tak jednoduše bude. Přijde mi to v souladu se selským
rozumem – a opakuje se to v množství literatury, která se zabývá změnou – že
je přínosnější formulovat naše sdělení takovým způsobem, které se pojí s
hodnotami, které už lidé zastávají (zdraví, životní prostředí), než se
snažit, aby lidé přijali hodnoty, které chceme my, aby měli. Veg*ské
myšlenky bychom do mainstreamu dostali rychleji, nezvýšili bychom nutně
množství veganů, ale drasticky se se zredukovalo množství konzumovaného masa
a zvýšilo by se množství veg*ských nabídek v restauracích a obchodech. Změna
ve společnosti, kterou by to způsobilo, by každému usnadnila stát se veg*nem
na plný úvazek.
Jedna z věcí, která se, jak vidím, stále opakuje a o které si myslím, že
je
velkou chybou, je důraz na počet veg*nů než na množství zkonzumovaných veg*ských
jídel. Množství zkonzumovaných veg* jídel je o mnoho důležitější než počet
veg*nů nejenom proto, že v absolutních číslech může mít větší vliv na
utrpení zvířat, ale také proto, že v této etapě historie našeho hnutí je
jak jednoduší a rychlejší, tak i prospěšnější rapidně zvýšit množství snězených veg*ských
jídel než množství veg*nů. Toto je inkrementalismus, který HTC rovněž
zdůrazňuje ve svých závěrech: "poslední zjištění znovu ukazují, že poselství
zaměřené na redukci místo na eliminaci produktů ze zvířat, může mít větší
efekt na celkový pokles konzumace zvířecích produktů".
Další věc, kterou jsem s potěšením četl v závěrech HRC, byla
důležitost naší
pozornosti na "jak". Myslím si, že veg* aktivismus by se měl zaměřit na to,
jak věci usnadnit a na snížení překážek než na přesvědčování lidí, proč by
měli být veg*ni.
Další lekce podle mého názoru je: "Přesvědčování přesvědčených". Organizování společných veganských
setkání/pikniků někdy "opravdoví" aktivisté pokládají za zbytečné. Já si
myslím, že výsledky ukazují něco jiného. Vzájemně se podporovat je velmi
důležité.
V každém případě nemůžeme žít v popření. Viděl jsem aktivisty za práva
zvířat, jak rychle odpovídají tvrzeními jako: my to víme lépe, pro nás
veganství není jen kus životní etapy. Samozřejmě pro některé ne, ale
očividně pro většinu to tak je. Pojďme odstranit překážky. |
