Drůbeží horor

Nejlevnější je udusit se vlastní vahou  

Je šest hodin ráno. Branou líhně kuřat v Přemyslovicích u Prostějova vychází žena s igelitovým pytlem v náručí. Je plný čerstvě narozených kuřat. Ta vespod jsou už mrtvá, horní ještě žijí. V boxech, kde automat po osmnáct dní udržoval optimální teplotu a vlhkost, se jich tu přes noc vyklubalo deset tisíc. Druhého dne se však dožije necelá polovina. Kohouty "nosných plemen" se totiž nevyplatí vykrmovat - nepřibývají tak rychle jako odrůdy vyšlechtěné "na maso". Kolem dlouhého stolu, na kterém přibývají další a další bedny žlutých pípajících kuliček, stojí několik žen a zručně je třídí. Slepičky ukládají do vystlaných krabic; pojedou do drůbežáren snášet vejce. Kohouty hází za záda do kovových kontejnerů. "Udusí se vlastní vahou," říká ředitel Jaroslav Frýbort. "A ta poslední vrstva se dusí pod víkem, kterým se nakonec sud přiklopí." Mrtvé ptáky si potom buď rozeberou lidé z okolí například na krmení lišek, nebo skončí v kafilerii.  

Tzv. sexování není žádnou novinkou. U nás je běžné od konce šedesátých let. Protože se kohoutci od slepiček původně rozlišovali jen velmi těžko, vyšla výrobcům vstříc věda. Podařilo se jí vyšlechtit odrůdy, u kterých se pohlaví pozná snadno podle barvy: samičky jsou tmavší.Proti zabíjení několik hodin starých kohoutků nic nenamítá ani ing. Zdeněk Burda, tajemník Ústřední komise pro ochranu zvířat. Z pátého paragrafu ochranného zákona, nad jehož dodržováním by měla komise dohlížet, totiž vyplývá, že důvodem k usmrcení zvířete může být i "regulování populace"."Vykrmovat kohouty nosných plemen prostě není hospodářsky účelné," vysvětluje Burda. Už méně se mu však líbí způsob, jakým v Přemyslovicích "regulaci" dělají. Zákon totiž přímo zakazuje zvířata dusit. "Dopustili se přestupku," říká tajemník Ústřední komise. "Měli použít nějaký narkotizační prostředek - například kysličník uhličitý. Budu jim tam muset poslat veterináře na kontrolu."