Nařízení o zákazu obchodování s kožešinami psů a koček

 

 

Zuzana Roithová o nařízení zakazující dovoz a vývoz kočičích a psích kůží a výrobků z nich

Anonymní muž vzal malého psa a třikrát s ním praštil o zem. Poloomráčeného ho pověsil za zadní a začal stahovat z kůže. Když se dostal na krk, probral se srsti zbavený nejlepší přítel člověka k životu, aby pak v agonii pohozen na zemi dodýchával.

Pokud vás vylíčená scéna šokuje, věřte, že slova ani z poloviny nevylíčí hrůzu, která se valí z videozáznamu na internetových stránkách Human Society International. Jaká pak musí být skutečnost! A ona je to skutečnost: především v Číně se psík mývalovitý (vzdálený příbuzný našich mazlíčků a smutný hlavní hrdina zmíněného šotu), ale i pes či kočka domácí (ať už toulaví nebo ukradení) chovají a utrácejí nelidskými způsoby po statisicích, aby jejich kůže cestovala v podobě kožichů či hraček do světa – i do evropské sedmadvacítky. V roce 2005 Čína do Unie vyvezla na 1300 tun vydělané kůže a přes dva tisíce tun výrobků z kožešin – oproti roku 1998 je to nárůst o 150 procent (tehdy to bylo 530 a 890 tun). Neexistují žádné zprávy o tom, kolik z tohoto množství představuje kůže psů a koček, ale namátkové kontroly prokázaly, že se na evropský trh dostávají ve velkém a to dokonce i jako náhražky. S tím souvisí  i systémové  klamání zákazníka a nekalá konkurence, s níž se jednotlivé evropské  země nedokáží  vypořádat . Je bizarní, jak se klamání zákazníka oproti minulosti obrátilo: kupuje-li si umělý kožich, může dostat pravou kůži. A naopak , nese-li si Evropan domů akrylovou hračku v podobě domácího mazlíčka v košíku, není vyloučeno, že jeho srst ještě před pár měsíci hřála živou kočku. Možná chovanou v krutých podmínkách, možná ukradenou na ulici, možná utracenou tak, jak jsem vylíčila v úvodu. A evropské země nejsou schopny  tomu účinně zabránit.

Evropský parlament se o to snaží už od roku 2003, ministři zemědělství se konečně vyslovili pro regulaci obchodu s kůžemi psů a koček loni v červnu. Komise se  rozhoupala až pod tlakem veřejnosti, respektive po té, kdy  tisíce dopisů zavalily stůl  komisaře  pro ochranu spotřebitele. Evropané  jsou zděšeni představou, že by si nevědomky mohli pořídit věc, vyrobenou z kůže jejich společníků a kamarádů.  Teď jsou na řadě Parlamentní výbory , které projednávají  zákaz dovozu psích a kočičích kůží do EU (platit by mohl začít příští rok v lednu. Podle mne Evropa zaspala dobu – zákaz dovozu a vývozů psích a kočičích kůží platí ve Spojených státech od roku 1999, v Austrálii od roku 2004.  Na co Unie čekala ?  Existuje sice i  protiargumentace liberálních ekonomů. Proti  však  stojí vážný argument , který říká že EU může a má  okamžitě zakázat  dovoz   ze třetích zemí takového zboží jehož obchod je  v každém státě Unie regulován jinak. Omezuje se tím totiž fungování vnitřního trhu. Právě taková situace  nastala , kdy  v 15 z 27 zemí EU je zakázán či omezen obchod a výroba kočičích a psích kůží. Česká republika mezi nimi není, snad i proto se stala terčem obviňování  ze strany významných  osobností   showbussinesu. ..(.…).. Nicméně i ČR se postavila  proti prodeji napodobenin zvířat, hraček či bižuterie z kůže či srsti psů a koček , ale nic neudělala. Pevně věřím, že zákaz, který  jako stínová zpravodajka výboru pro zahraniční obchod bezvýhradně podporuji ,  zmenší krvavý trh s kožešinou a statisíce zvířat budou ušetřeny (podle HSI jen v Číně přijde kvůli srsti o život na dva miliony psů a koček ročně). Druhým pro mne důležitým argumentem  je  mne je nadějě, že se tak  omezí  podvádění  spotřebitelů a zlepší  jejich ochrana.

Pomineme-li fakt, že Čína nedodržuje ani vzdáleně evropské standardy pro chov zvířat, jejich porážky a  export výrobků, je ve hře totiž  i zdraví člověka. Kočičí a psí kůže jsou levnější, než jiné typy kožešin, což vede k jejich klamavému označování a jiným praktikám utajujícím původ výrobku. Problémem je, že při jejich zpracování  se do nich dostává daleko více chromu. Podle Humane International Society dokonce v takové míře, že může pronikat do buněk člověka a narušovat  DNA a  vyvolávat různá onemocnění včetně rakoviny. Jakoby se člověkem utýraná zvířata mohla díky jeho hamižnosti i po smrti pomstít.

Zaživa stažený pes mi připomněl esej Václava Bělohradského: v laboratoři kdesi v Itálii se na psech prováděly pokusy až poté, co jim vědci vyndali hlasivky - aby je vytí nerušilo, či netrápilo. Psík mývalovitý neštěká od přírody. Představa jeho němého utrpení mne děsí víc než pes Baskervillský. A není na to sám: na jeden kožich je prý potřeba až dvanáct psů a nebo dvojnásobný počet koček. 

Evropská unie zakázala obchod s kožešinou psů a koček  

Nové nařízení Evropského parlamentu by mělo zamezit prodeji výrobků z kočičí nebo psí kůže na evropském trhu

 V České republice se můžeme s kožešinou psů a koček setkat nejčastěji na dovezených hračkách z Asie, jako obruba kapucí, bot apod. V některých případek může byly z takovýchto kůží zhotoveny a dovezeny i celé kožichy. Spotřebitel se většinou nezajímá o jaký materiál jde. Bez problémů si lze také zakoupit ledvinový pás z pravé kočičí kůže, vyrobený některým z výrobců v České republice. 

Protože se u nás psi a kočky běžně nechovají jako hospodářská zvířata pro kůži a maso, je zdroj a získávání části těchto kůží velmi diskutabilní. Většina takovýchto kůží se dováží z Asie, Číny a Koreje, část může být získávána z domácích zdrojů. Chovatelé (zvláště u koček, které nejsou chovány celoročně v bytě) mívají podezření na pololegální a nelegální usmrcování těchto zvířat lidmi, kteří si následně prodejem kůži mohou přivydělávat..

Zákaz obchodu v rámci EU

Prodeji těchto výrobků z pravé kočičí nebo psí kůže by mělo v budoucnu zamezit právě schválené nařízení Evropského parlamentu. Přestože se jeho poslanci domnívají, že EU nepřísluší soudit kulturní tradice třetích zemí (sic!), kde je zvykem chovat psy a kočky pro maso, považují (i pod vlivem veřejnosti) takovéto ustanovení v EU za nutné a důležité. Zvýší se tak ochrana psů a koček nejen v EU, ale zamezí se také dovozům z Asie, kde chov a usmrcování těchto zvířat pro maso i kůži  se  provádí často v otřesných podmínkách, kdy jsou zvířata z pohledu Evropana krutě týrána.

Ne omezení, ale zákaz

Nařízení, které má zakázat obchodování s kožešinou ze psů a koček v celé EU, schválil Evropský parlament v prvním čtení v červnu roku 2007. Poslanci odmítli výjimku, která by povolovala obchodování s kožešinami těchto zvířat, která nebyla "chována nebo utracena pro produkci kožešiny". Jak dříve prohlásila předsedkyně Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Arlene McCarthyová (PES, UK): "Chceme zákaz, ne omezení", uvádí na svých stránkách Evropský parlament.

Výjimky?

Článek 1 návrhu nařízení Komise uvádí: "Zakazuje se uvádět na trh, dovážet do Společenství nebo vyvážet z něj kůže z koček a psů a výrobky obsahující tyto kůže." Poslanci tento článek široce podpořili a komisí navrhovanou výjimku ze zákazu nepřijali. Výjimka by umožnila uvedení psích a kočičích kožešin na evropský trh, pokud "lze zaručit, že tyto výrobky obsahující kočičí a psí kůže pocházejí z koček a psů, kteří nebyli chováni nebo utraceni pro účely produkce kůží, a pokud jsou tyto náležitě označeny" nebo pokud by zmíněná kožešina byla dovážena do Společenství či z něj vyvážena pro osobní použití. Podle zpravodajky Evy-Britt Svenssonové (GUE/NGL, SE) by takováto výjimka "poskytla mezeru v zákoně, kterou by bezohledně využili obchodníci v případě všech budoucích dodávek kočičí a psí kožešiny, čímž by celé nařízení ztratilo smysl". Poslanci jí v tomto názoru dali za pravdu a hlasovali proti výše zmíněné výjimce. Přesto zde jedna speciální výjimka bude, a to na kožešiny psů a koček určené k "vzdělávacím účelům a účelům preparace".
Diskuse v Evropském parlamentu

Do rozpravy zasáhla i česká europoslankyně Zuzana ROITHOVÁ (EPP-ED, CS), která se zmínila o dovozu psích a kočičích kožešin ze třetích zemí, zejména z Asie, a o otřesném zacházení, kterému jsou zvířata v těchto zemích vystavována. Domnívá se, že Evropská unie nemůže "změnit chování průmyslových chovatelů ve třetích zemích, ale může podstatně zmenšit objem obchodovaných zvířat". Dalším důvodem je nedostatek informací poskytovaných spotřebitelům. Zákazníci v Evropě si podle jejích slov nejsou vědomi toho, že zakoupený výrobek obsahuje kočičí či psí kožešiny. Jedná se tedy o klamání zákazníků. Třetím a klíčovým důvodem pro přijetí nařízení je podle slov poslankyně fragmentace trhu. Obchodníci ze třetích zemí dovážejí své výrobky do členských států, které dosud nepřijaly předpisy na zákaz obchodování s tímto zbožím, a poté je převážejí do ostatních států, kde tyto předpisy již jsou v planosti. Domnívá se, že toto nařízení zlepší vymahatelnost práva.

Evropský parlament žádal Evropskou komisi o návrh takovéhoto nařízení, které by zakazovalo dovoz, vývoz, prodej a výrobu kůží a kožešin ze psů a koček, již v prosinci roku 2003. Také Ústřední komise na ochranu zvířat už na začátku roku 2003  zvířat upozornila na to, že celá řada hraček - napodobenin zvířat a podobných výrobků z asijských zemí - je vyrobena z kožek psů a koček, kteří jsou převážně drasticky usmrcováni. S tímto stanoviskem se ztotožnila i Státní veterinární správa ČR a také podobné praktiky veřejně odsoudila. O tři roky později bylo díky protestům veřejnosti proti skutečnosti, že jsou podobné produkty stále do EU dováženy, žádosti parlamentu vyhověno. Bohužel poslanci nezakázali dovoz veškerého kožešinového zboží z Asie, týrání lišek, mývalů, činčil...je stejně špatné jako psů a koček. Nakonec nejlepší řešení by byl zákaz kožešinových farem na celém území EU.

Česká republika

Česká legislativa (např. zákon na ochranu zvířat proti týrání či jiné) v současné době takovéto ustanovení o zákazu používání psích a kočičích kůží neobsahuje (jestliže dojde k nelegálnímu usmrcení zvířete, jedná se většinou o přestupek). Přesto se nebude muset rozsáhle novelizovat. Nařízení je totiž obecně natolik závažný legislativní akt, že jako celek přímo přechází do právního systému každé země EU, tj. včetně České republiky. Do současných zákonů se musí zapracovat přiměřené odrazující, účinné sankce za porušení tohoto nařízení. Sjednotí a sladí se tak legislativní pravidla této problematiky v celé Unii (některé státy a prodejci dovoz a prodej samostatně odmítli již dříve).

Nařízení o zákazu obchodování s kožešinami psů a koček  vstupuje v platnost 31. prosince 2008.