Willam Blake
"Kdyby byly brány vnímání čiré,
viděli bychom vše takové,
jaké to je,
nekonečné.“

 

     

 

Blake (1757-1827) se narodil  v Broad Street 28 v blízkosti jatek a popraviště (dům doposud stojí) v londýnské čtvrti Soho, jako druhý z pěti dětí obchodníka. Blake měl odmalička vznětlivou fantazii. Ve čtyřech letech oznámil matce své první vidění: spatřil jak bůh položil čelo na okenní tabulku, a on sám se přitom rozplakal, v osmi letech viděl strom obsypaný anděly, později tvrdil, že rozmlouvá s prorokem Ezechielem, králem Šalamounem, svatým Pavlem a básníkem Miltonem. Otec ho za tyto „lži“ bil. V deseti letech poslal otec Williama do kreslířské školy.

William Blake patří k nejoriginálnějším evropským básníkům. Vrstevníci a současníci ho už od dětství považovali za blázna. Toto stigma provázelo jeho dílo téměř až do konce 19. století. Pozdější ctitelé ho vykládali jako náboženského mystika nebo předchůdce dekadence. Blakeův vkus se s dobovými názory neshodoval ani ve výtvarném umění. Před olejomalbou dával přednost grafice.

Roku 1782 se Blake oženil s Catherinou Sophií Boucherovou, prý krásnou, ale negramotnou dcerou zelináře. Blake ji naučil nejen  číst a psát, ale i kolorovat kresby a rytiny. Manželství zůstalo bezdětné a přes stopy konfliktů patrných z některých básní zřejmě šťastné. Blakeovi společně vstoupili do Nové jeruzalémské církve, kde se  mohli setkat s Swedenborgem. Swedenborgovy myšlenky živily představivost uměleckých géniů od Williama Blakea (Blake ho později kritizoval) po Honoré de Balzaca a Charlese Baudelaira.

     
 
Blake ještě zná středověkou koncepci velkého řetězu bytí, uspořádání vesmíru, kde astronomickému systému makrokosmu odpovídá mikrokosmos člověka, kde existují vztahy hvězd a tělesných orgánů, symbolické hodnoty živlů, nerostů a světových stran a kde existuje hierarchie říše nerostné, rostlinné a živočišné. Blake tyto tradiční představy často po svém modifikuje nebo staví na hlavu. Jinými zdroji Blakeových symbolických pojmů byla kabala, druidismus, bible, bráhmanství, alchymie, zednářství nebo staré tradice diggerů. Na Blakea měl vliv Platón, hermetismus a gnostici.

Do smrti zůstal plný vnitřních rozporů a paradoxů, považoval se za křesťana, ale nenáviděl církve, byl revolucionářem, avšak nesnášel mechanický materialismus mnoha tehdejších radikálů. Rebel a revolucionář se nakonec stal kvietistou, jediným způsobem obrody mu byla vnitřní psychologická proměna jednotlivců.

Útočí na všechny formy tělesného i duševního zotročování. Obzvláště ostrým útokům vystavil Blake církev, která v lidech potlačuje vlastní názory, degraduje a zatracuje tělo, mládí, radost a lásku. Odpornou formou těchto deformací je Blakeovi otcovská tyranie vůči rodině a dětem i tyranie boha „otce“, kterého nazývá otčímem nebeským.

Blake byl jedním z prvních, kdo v anglicky mluvících zemích vyslovil hrůzu z otroctví a rasismu. Jeho básně se vyslovují k týrání a duševnímu mrzačení dětí. (Teprve v 1819 parlament omezil pracovní dobu pro všechny děti na “pouhých“ 12 hodin) Blake také protestoval proti postavení žen v tehdejší společnosti. Jako jeden z prvních se vyslovuje i na obranu zvířat.

 

 

     
 

 

 

Všechno zdravé jídlo lze získat bez sítě nebo pasti (Sňatek nebe a pekla)

 

Láska je v soucitu se vším trápením,
v útěše dané cizí bolesti:
v temnotách noci a zimním sněžení,
v nahých a štvaných - tam hledej ji! (William Bond)
 

 

 

"....Je lehké jásat v letním slunci
i při vinobraní či zpívat na voze plném obilí.
Je snadné postiženým kázat trpělivost,
přednášet zákony opatrnosti tuláku bez domova,
poslouchat v zimě krákání hladového havrana,
když v morku beránka a ve víně se koupe krev.
Je lehké vysmívat se rozběsněným živlům,
poslouchat psa vyjícího v mrazu za dveřmi i vola na jatkách,
vidět boha ve větru a v každém zavanutí dobré znamení,
slyšet hlas lásky v hromobití ničící dům nepřátel,
mít radost ze sněti v jejich obilí i smrti jejich dětí,
když naše olivy a hrozny opile zpívají a děti přinášejí květy.
Pak zapomenem na vzdechy i bolest, na otroky u kola,
na zajatce v řetězech, na žebráky ve vězení i na vojáka,
když s roztříštěnou kostí řve uprostřed šťastnějších mrtvol.

 

Je lehké radovat se pod stany hojnosti:
Tak mohla bych si zpívat a užívat si - já to však neumím..."
(Enionin nářek)

 
 
Proroctví nevinnosti

Svět v zrníčku písku rozeznat
a nebe v divoké květině,
bezmezný prostor do vlastních dlaní brát
a věčnost prožít jen v hodině.

Čermáček v kleci za mříží
celé nebe rozzuří.
Pro hnízdo plné holoubátek
 peklo dodna otřásá se.
Pes chcíplý hlady u svých vrat
státu předpovídá pád.
Kůň, který na silnici zdech,
volá k nebi o lidskou krev.
Skřek honěného zajíce
kousíček mozku z hlavy rve.
 Za zraněného skřivana
cherubín zpívat přestává
Kohout cvičený pro zápasy
slunce, jež má vyjít, děsí....
 

 

 

Moucha

Muško má,
hru letních chvil
jsem lhostejnou rukou
ti ukončil.

A mouchou jak ty
jsem, muško má.
A nejsi člověkem
tak jako já?

Vždyť tančím a piju
a zpěv můj zní,
až slepá ruka
mě rozdrtí.

Když myslit je život
a síla a dech,
a smrt je být zbaven
myšlenek všech,

pak šťastnou muškou
jsem i já sám,
ať živ tu jsem,
ať umírám.

 
 
 
 

 

Tygr  

Tygře, tygře planoucí
lesem černým za noci,
čí ruka nesmrtelná
stvořila krásu tak děsivou?

Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
a trouf si pro něj doletět?

Čípak um a čí síla
srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
kdo nebál se je uchopit?

Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
kdo nepocítil hrůzný děs?

Když hvězdy seslaly houf střel,
pláč deště vesmír pozastřel,
zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce - byl tvůrcem tvým?

Tygře, tygře planoucí
lesem černým za nocí,
čí ruka nesmrtelná
tvou hrůznou krásu stvořila?

 

 

     

Blake, který se zabýval problémem zla, si v  této básni klade otázku, zda bůh, který stvořil nevinné jehňátko, mohl rovněž vytvořit nelítostného tygra. Pokud je utvořili rozdílní bozi, pak jeden z nich je bohem věčnosti a druhý demiurgem dočasnosti. Britská básnířka a znalkyně Blakea Kathleen Reine: “Blake nechává svou otázku nezodpovězenou nikoliv proto, že nezná odpověď nebo proto, že pochybuje, ale protože samotná odpověď je hluboké ano i ne.“

     

 

Pramen, odkazy

 

William Blake (Wiki)

Axel Munthe, lékař lidí i zvířat

Boží člověk Issa

Josef Váchal a jeho pes Tarzán