Apokryfní zvířata
Dimităr Kenarov

 

                       
                         

Bulharský novinář, překladatel a básník  Dimităr Kenarov se narodil  v roce 1981 v Sofii. V USA studoval  americkou a  ruskou literaturu. Roku 2002 získal zvláštní cenu, vyhlašovanou prestižní bulharskou literární revuí.

Autor objasňuje své motivy pro vytvoření básnické sbírky o zvířatech: ,,Dimitar Kenarov má zvířátka rád. Velbloudy, medvědy, velryby. Všechna zvířata jsou krásná. Osel je krásný. Krtek je krásný. Tygr je taky krásný. Dokonce i mravenečník, který ohmatává zemi jazykem jako slepeckou holí, má své kouzlo. Dimitar věří, že by se lidé měli ke všem zvířatům chovat jako k sobě rovným. Tím je polidšťuje. Dimitar si představuje, že zvířata jsou malá děcka s velmi ostrými nehty a zuby.

Dimitar je vegetarián. Zneužívání a masové vyhlazování myslících bytostí v masném průmyslu v něm vzbuzuje odpor. Konzumace masa v případech, kdy není životně nezbytná, se mu zcela příčí. Člověk je tím, co jí.

Dimitar oblibuje anglického filozofa Jeremyho Benthama (1748-1832), ochránce práv zvířat. Otázka nezní ,Jde o racionální bytosti?' ani ,Dokážou mluvit?, nýbrž ,Mohou trpět?'! Dimitár je novinář, protože má rád tento svět. Dimitar píše poezii, protože má rád jiné světy."

Marcel Černý v doslovu cituje Kenarova z jednoho časopiseckého rozhovoru: „Název téhle sbírky mi dal hodně zabrat. Nejdřív jsem uvažoval o Průzračných zvířatech, potom o Neviditelných zvířatech. Zdá se mi, že ,apokryfní’ je v tomto případě tím nejpřiléhavějším slovem, protože má v sobě pohled na zvířata, který je zakázaný, který je mimo všechny normy.“...."Myslím, že je důležité říci, že já nepíšu jen o zvířatech, tj. nezajímají mě pouze ona. Konec konců, zvířata vždy definu­jí člověka a to, co je lidské. Nemůžeme bez nich existovat, doslova i metaforicky."

Sbírku uvozuje Rainer Maria Rilke svou básní Černá kočka a prohlášení autora, že příjmy z této knihy budou věnovány sofijské zoologické zahradě.

Apokryfní zvířata vydalo Nakladatelství Petr Štengl v edici Plumbum. Přeložil  Marcel Černý.  Obálku  ilustroval Jiří Franta. Sbírka byla za účasti autora slavnostně pokřtěna v baru Krásný ztráty 23. dubna 2012.

 

                       

 

 

 

 

 

 

Svetřík pro psa

Už tisíc staletí nás provázejí bez reptání
z jeskyně do jeskyně, dům od domu
a dívají se na nás, jak se navlíkáme do kůží,
stažených z jejich bratranců – vlků,
nebo do vlny z ovcí, jež mají na starost,
anebo do drahých brokátů a hedvábí;
umí se dívat jako my, jejich bezsrstí páníčkové,
kupujeme si šály vždy podle poslední módy,
a poté je nutíme bičíkem a nejednou nadávkou,
aby táhli saně až na Severní pól.
Ani jedinkrát si nepostěžovali,
dokonce ani když by jediného z nich ven nevyhnal.

Sláva budiž babkám z mého sídliště,
které upletly svetříky svým pudlům,
osamoceným ženám, jež jsou zřejmě bez vnoučat,
anebo možná mají nadbytek vlny –
svět, myslím si, není až tak krutý,
když se ještě setkáš s láskou oblékající.
Namotaní jako rozžhavené spirálky teplometů,
tihle braši zahřejí každý strom a kořen,
a mrazivý vítr už je nepožahá,
a ten, kdo je hladí, bude popálen.
 

                       

Pramen, odkazy

 

Bohuslav Reynek
Francis Jammes: Abych přišel do ráje s osly

William Blake

Boží člověk Issa

Josef Váchal a jeho pes Tarzán